228 C 48/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 29. 7. 2021 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované 8 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet spolu s poplatkem za poskytnutí 264 Kč, poplatkem za expres výplatu 199 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku 99 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na 30 dnů od jeho poskytnutí. Úvěr žalobkyně vyplatila na účet žalované dne 29. 7. 2021. Sjednána byla i smluvní pokuta ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání po 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně na základě SMS kódu zaslaného na telefonní číslo uvedené žalovanou. Při sjednání první smlouvy o úvěru byla identita žalované ověřena bankovní platbou ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované především tak, že vypočítala její kreditní skóre, prověřila žalovanou v registrech SOLUS, CEE a ISIR, v nichž nebyla nalezena, registru NRKI, kde byla nalezena, a vyšla z žalovanou uvedených údajů, životního minima a měsíčních nákladů na bydlení dle Českého statistického úřadu. Na úvěr žalovaná nic neuhradila. Nyní se žalobkyně domáhá jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, výše uvedených poplatků, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč (2 měsíce vymáhání po 100 Kč) a smluvní pokuty ve výši 240 Kč. Dále žádá kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 14. 2. 2022 do 9. 3. 2022 ve výši 69,55 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % z částky 9 002 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. V úvěrové smlouvě ([příjmení] žádosti [číslo]), která je podepsána žalobkyní, žalovaná je v ní uvedena jako druhá smluvní strana a vlastnoručně ji nepodepsala (je zde pouze údaj o SMS kódu, který měl být zaslán žalovanou), se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 8 000 Kč jako bezúčelový úvěr, který se žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 264 Kč zavázala splatit do 28. 8. 2021. Sjednán byl dále poplatek za expres výplatu 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku 99 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splacením úvěru ve výši 3 % z nesplacené jistiny úvěru a náhrada nákladů za vymáhání po 100 Kč za každý měsíc vymáhání. 5. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že má příjem 25 000 Kč, své výdaje 0 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč a nemá děti ani další členy domácnosti. V úvěrové zprávě má žalovaná uvedeny čtyři žádosti o splátkové kontrakty, jednu o nesplátkový kontrakt a dvě žádosti o kreditní karty. Žalobkyně před schválením úvěru také provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, registru CRIBIS a registru [příjmení], v nichž žalovaná nebyla uvedena. Vyžádala si také kopii jejího občanského průkazu. 6. Dne 29. 7. 2021 zaslala žalobkyně na účet žalované platbu 8 000 Kč. Žalovaná žalobkyni poté nic nezaplatila. 7. Dopisem ze dne 14. 1. 2022, odeslaným téhož dne (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení částky 9 002 Kč, kterou jí žalovaná měla dlužit na základě úvěrové smlouvy, do 30 dnů od sepsání této výzvy. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 15. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná podle smlouvy vystupovala jako spotřebitelka (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 16. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 17. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalované. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního pro