119 C 1/2023-92 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr, přičemž tento byl na základě dohody stran o konsolidaci použit v částce 110 000 Kč na úhradu dluhů žalovaného a v částce 20 716 Kč vyplacen žalovanému. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po prověření úvěruschopnosti žalovaného na základě sdělených údajů, dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 57,94 % ročně (nominální úroková sazba) splatit v 60 měsíčních splátkách po 5 645 Kč se splatností vždy k 1. dni kalendářního měsíce počínaje květnem 2022, svému závazku však nedostál, když splátky nehradil řádně a včas, žalobkyni zaplatil do zesplatnění v 7 platbách pouze částku 12 135 Kč. Žalobkyni tak v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, když bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž je žalovaný v prodlení 30 dnů, tato pokuta je účtována za prodlení žalovaného se splátkami č. , hodnota, , 3 a , právnická osoba, důsledku prodlení žalovaného pak žalobkyni vzniklo právo i na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, které byly sjednány ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení 15 dnů. Jelikož se žalovaný takto dostal do prodlení se splátkami č. , hodnota, – 4, požaduje žalobkyně náhradu nákladů vzniklých prodlením ve výši 800 Kč (4 x 200 Kč). Protože se žalovaný ocitl v prodlení o délce 65 dnů se splátkou či její částí, a to konkrétně 3. splátkou splatnou dne 1. 7. 2022, byl úvěr ke dni 4. 9. 2022 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 6. 9. 2022 do jejího zaplacení. Po zesplatnění uhradil žalovaný žalobkyni ve dvou platbách celkem 400 Kč. Výše jeho plateb v souhrnu činí 12 535 Kč. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 123 854,66 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 17 342,40 Kč, úroku z prodlení a úroku, přičemž tento požaduje za dobu od 6. 9. 2022 do 29. 9. 2022 ve sjednané výši, od 30. 9. 2022 do zaplacení jej pak požaduje ve výši 15 % ročně.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se k jednání dostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z výpisu z obchodního rejstříku byla ověřena právní subjektivita žalobkyně. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje povolením ČNB k poskytování spotřebitelských úvěrů. Ze smlouvy o úvěru včetně dodatku č. , hodnota, , formuláře k podpisu na dálku, prohlášení klienta, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, dohody o konsolidaci a oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný dne 24. 3. 2022 uzavřeli smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úrok ve výši 57,94 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po 5 645 Kč, splatných 1. dne v každém kalendářním měsíci. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Podle dohody o konsolidaci se žalobkyně zavázala částku úvěru 89 284 Kč započítat na dluh žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy č. , hodnota, , zbývající část úvěru, tj. částka 20 716 Kč byla dne 24. 3. 2022 vyplacena žalovanému na účet č. , č. účtu, , jak bylo zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 30 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, se kterou se žalovaný takto ocitl v prodlení (bod 6.1 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky o délce 15 dnů bylo sjednáno právo žalobkyně na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to ve výši 200 Kč za každou splátku, se kterou je žalovaný v prodlení (bod. 6.2 smlouvy). Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru (bod 6.3 smlouvy). Pakliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení (bod 6.5 smlouvy). Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 12 135 Kč.5. Z formuláře hodnocení klienta, výpisu z SOLUS, výpisu z NRKI, daňového přiznání za rok 2020 včetně potvrzení podání, potvrzení o provedené platbě, výpisu o provedení platby a kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 26 666 Kč, nebylo však specifikováno, jakého je příjem původu, nebyl specifikován zaměstnavatel ani další skutečnosti. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, vyučen, forma bydlení je vlastní, přičemž náklady bydlení činí 2 603 Kč, další splátky žalobkyni činí 7 643 Kč. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s životním minimem 3 860 Kč a celkovými výdaji 14 106 Kč. Žalobkyně si k příjmům nechala od žalovaného doložit daňové přiznání za rok 2020, z něhož bylo zjištěno, že dílčí základ daně z příjmu činil 319 996 Kč, a to z činnosti „všeobecný úklid budov“. Ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. Potvrzením banky bylo ověřeno vlastnictví účtu, na nějž byla poukázána zbývající část úvěru po konsolidaci, žalovaným. Žalovaný byl v rámci NRKI ohodnocen skóre 396. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam. Z výzev bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky a upozorňován na případné zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 4. 9. 2022 bylo zjištěno, že úvěr byl k tomuto dni zesplatněn s ohledem na prodlení se splátkou v délce trvání 65 dnů. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Z výpisu ČNB bylo zjištěno, že roční úroková sazba u úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice na spotřebu činila ke dni uzavření smlouvy 8,20 %, ve stejném období činila RPSN úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu 8,65 %.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvě