207 C 163/2023-39 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 16 520 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 520 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele [právnická osoba], [IČO] a že mezi původními účastníky byla [datum] uzavřena smlouva o půjčce ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách po 640 Kč Smlouva byla uzavřena na pobočce původního věřitele [právnická osoba] a částku 20 000 Kč převzal žalovaný hotově. Celkem měl po 52 týdnech od uzavření smlouvy splatit 33 280 Kč, ale zaplatil jen částky, které byly započteny převážně na souhrnný poplatek, na jistinu toliko 3 480 Kč. Úhrady činily celkem 16 760 Kč, proto zbývá doplatit 16 520 Kč na jistinu, dále od [datum] požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení. Původní věřitel postoupil pohledávku na [právnická osoba] S.á.r.l. smlouvou ze dne [datum] a následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum] s účinností od téhož dne a postoupení oznámeno dlužníku dopisem ze dne [datum]. 2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. 3. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele [právnická osoba], v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalovaného včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč jako půjčku se splatností 52 týdnů, výplata žalovanému [datum] byla prokázána podpisem žalovaného v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného„ souhrnného poplatku“ 12 616 Kč a ze znění další strany smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Z těchto smluvních podmínek bylo zjištěno, že rubová strana smlouvy neobsahuje podpis žalovaného, uvádí se zde RPSN 199,4 %. Tvrzenou výši splacených a dlužných částek žalovaný nijak nerozporoval, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatil jen to, co žalobkyně připouští, tj. zaplacení částky 16 760 Kč, jak sama uvádí, nikoli více. Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou ze dne [datum] a oznámením dlužníku ze dne [datum]. 4. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do [datum], neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). 5. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčila 20 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit půjčku navýšenou o poplatek 12 616 Kč, uvádí se RPSN 199,4 %. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 63,08 % jistiny na 52 týdnů, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalovaného ve výši 16 760 Kč tak není možno započítat (nikoli ve smyslu započtení pohledávek, ale zohlednění poskytnutého plnění) ani zčásti na úrok (poplatek), ale pouze na jistinu. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil celých 20 000 Kč, shledal soud žalobu co do částky (20 000 - 16 760) tj. 3 240 Kč po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§ 217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši podle vládního nařízení 142/1994 Sb. účinného v době prodlení (výrok I.). 6. Dále se soud zaobíral oprávněností nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za půjčku ve výši 12 616 Kč z pohledu dobrých mravů. [příjmení], která je kalkulována věřitelem jako částka k vrácení, je ve smlouvě navýšena o poplatek, čímž zjevně smlouva cílí na získání především všech sankčních plateb za porušení povinnosti splácet, které lze očekávat při neúměrně častém (týdenním) splácení, tj. předmětem smlouvy je v konečném důsledku plnění několikanásobně vyšší a poplatek představující úplatu za půjčku nelze žalobci přiznat nejenom pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, ale také podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. K rozporu s dobrými mravy nutno uvést následující: Výše poplatku je dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na výši jistiny a dobu, na niž se půjčka poskytuje, a to i přes to, že žalobce není bankovním subjektem a lze předpokládat možnost, že žalovaný s ohledem na své finanční zázemí by úvěr od bankovního subjektu neobdržel, žalobce tudíž nese vyšší riziko při půjčce, které má být z poplatku také kryto. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, zde však je smlouva nastavena výrazně v neprospěch spotřebitele. Soud proto žalobci výrokem II. částku odpovídající plnění žalovaného nepřiznal a zamítl i úrok z prodlení požadovaný z nepřípustného základu, tj. z částky, která již byla zaplacena, nepřípustný je tak úrok z prodlení požadovaný z částky 13 280 Kč. 7. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem III. rozhodnuto podle §142 odstavec 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaný byl ve věci více úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.