208 C 145/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru, poskytnutého ve výši 25 000 Kč, smluvního úroku ve výši 13 355,63 Kč a dále ve výši 25,14 % ročně a zákonného úrok z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po 750 Kč týdně. Smlouva byla uzavřena v listinné formě, žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybňoval. Výplata finančních prostředků dne [datum] byla prokázána podpisem smlouvy. 4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč, úrok ve výši 5 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, RPSN činila 206,15 %. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil celkem částku 7 708 Kč, která byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost a inkaso splátek. 5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. 6. Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni nebo právnímu předchůdci žalobkyně vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr v celém rozsahu zaplacen nebyl, uhrazena byla jen částka 7 708 Kč. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 10. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit. 11. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 12. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13. V daném případě byly mezi účastníky smluveny úroky ve výši 5 000 Kč, dle smlouvy kapitalizované touto částkou. Tato byla uhrazena, neboť dle tvrzení žalobkyně uhrazená částky byla použita na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy. 14. Dle smlouvy činila zápůjční úroková sazba v případě úvěru na dobu 60 týdnů 32,15% ročně. Tyto úroky byly kapitalizované do částky 5 000 Kč, nikde nebylo mezi účastníky smlouvy domluveno, že v případě nesplácení bude vyžadován smluvní úrok, a to ještě ve výši 24,15%, který požaduje žalobkyně. Následkem nezaplacení úvěru bylo sjednáno zákonný úrok z prodlení, smluvní pokuta a další náhrady za vymáhání, nikoli smluvní úrok až do zaplacení částky. Proto soud co do kapitalizovaného úroku ve výši 13 355,63 Kč a dalšího úroku ve výši 25,14% do zaplacení žalobu zamítl. 15. Smlouva byla uzavřena úvěrujícím jako podnikatelem a úvěrovaným jako spotřebitelem (§ 420 a § 1810 a násl. o. z.), s ohledem na formulářový typ smlouvy a připojené obchodní podmínky je zjevné, že se jedná o smlouvu adhezní ve smyslu [číslo] o. z., u níž neměl žalovaný jako úvěrovaný možnost jednat o konkrétních parametrech smlouvy či obchodních podmínek. 16. Je třeba chránit dobré mravy a veřejný pořádek a neposkytovat ochranu zjevně nemravnému a nepoctivému jednání, a to i v případech, kdy se této ochrany výslovně dotčená osoba nedovolává (§ 547 o. z.). 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 18. Naproti tomu podle § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 o. z. je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. 19. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577. 20. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 21. Z uvedeného vyplývá, že podle nového občanského zákoníku je ingerence soudu do soukromoprávních ujednání stran striktně vázána na míru, v jaké jsou chráněné zájmy (dobré mravy, účel zákona a veřejný pořádek) ujednáním stran dotčeny. Je-li porušení uvedených zájmů„ zjevné“, jde o neplatnost absolutní a soud je povinen zakročit z úřední povinnosti podle § 588 o. z., tedy i bez námitky (návrhu) poškozené strany ve smyslu § 580 a 586 o. z., resp. § 2051 o. z. V případě adhezních smluv se stejným způsobem posoudí všechny„ zvláště nevýhodné doložky“. 22. Ve světle shora uvedených skutkových zjištění má soud za to, že ujednání stran o poplatku za poskytnutí úvěru je ve skutečnosti ujednáním o úroku, tedy o civilním plodu peněz, neboť se jedná o další platbu za jejich dočasné poskytnutí. Ujednání o výši tohoto úroku je ale absolutně neplatné podle § 588 o. z., neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úrok ze zápůjčky či úvěru je obecně možný (v komerčních vztazích obvyklý), nelze však tolerovat tzv. lichevní smlouvy. Mezi účastníky byl sjednán úrok ve výši 20% z úvěru na dobu 60 týdnů, tedy něco krátce přes rok. Další poplatky jen znovu navyšují tento úrok na lichvářskou úroveň. Zvýšená rizikovost poskytování půjček a úvěrů na nebankovním trhu není sama o sobě důvodem, pro který by úvěry měly být poskytovány se stále vyšší úrokovou sazbou, byť nejrůznějším způsobem zakuklenou pod různými„ úplatami“,„ poplatky“,„ odměnami“ apod., nýbrž důvodem, pro který by úvěr neměl být poskytován vůbec. 23. Proto soud zamítl i část nároku z dlužného poplatku za administrativní činnost. Vzhledem k tomu, že toto ujednání je neplatné pro rozpor s dobrými, od počátku neexistuje nárok žalobkyně na úhradu této částky, byla částka ve výši 874,63 Kč započtena na jistinu. 24. Pokud jde o poplatek za hotovostní inkaso splátek, vyšel soud z toho, že poplatek celkem za výběr 60 splátek činil 10 000 Kč. Žalovaný uhradil pouze 7 708 Kč, což odpovídá 10 splátkám. Soud proto zkrátil odměnu za inkaso na částku 1 600 Kč, odpovídající tomuto počtu splátek. Toto je uhrazeno, část pohledávky, kterou si žalobkyně započetla nad tuto částku, neboť započtena byla celkem částky 1 833,37 Kč, soud rovněž započetl na jistinu. Takto soud dospěl k přiznané částce, ve zbytku žalobu zamítl. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná co do 64%, nárok na náhradu nákladů řízení v tomto poměru z částky 4 043 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 865 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 37 292 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.