208 C 198/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení revolvingového úvěru, který žalovaný čerpal ve výši 57 015,97 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení smluvního úroku ve výši 26,28% a úroku z prodlení. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené rámcové smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po minimálně 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně 500 Kč, se splatností do každého 17. dne v měsíci počínaje dnem [datum]. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 26,28 % ročně. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a náklady na vymáhání. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách [webová adresa]. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. 4. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) podepsal smlouvu a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z předložených dokumentů to samo o sobě nevyplývá, nicméně výplata finančních prostředků dne byla prokázána platební historií úvěrové smlouvy. Tím byla potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzala půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměl důvod peníze přebírat, zejména pokud sám žalovaný nic netvrdil o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byl v dokumentaci popsaný úvěr. Samotná (zcela anonymní) registrace (elektronická identita) by naproti tomu pro uzavření smlouvy právě se žalovaným nepochybně v dostatečné míře nesvědčila, stejně jako tvrzené (a jinak nedoložené) uzavření smlouvy kliknutím. 5. Z přílohy smlouvy o revolvingovém úvěru bylo zjištěno, že dodatkem byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 19 490 Kč, který se spolu s úrokem ve výši 18,10 % ročně zavázal splatit ve 24 splátkách po 974 Kč měsíčně rovněž se splatností do každého 17. dne v měsíci. Úvěr byl čerpán prostřednictvím nákupu u obchodníka [právnická osoba] Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 19 366 Kč celkem na oba úvěry. Úvěryschopnost žalovaného byla řádně zkoumána. Pro opakovaná prodlení se splácením úvěru byl tento sesplatněn ke dni [datum]. Žalovaný dále sjednal spolu se smlouvou i pojištění schopnosti splácet. 6. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 10. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 11. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní. 12. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru ve výši 39 985,41 Kč po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku žalobkyni, na kterou byla pohledávka podle § 1879 a násl. o. z. postoupena, zaplatit. 13. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z jistiny pohledávky. 14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Protože smluvní pokuta byla řádně sjednána ve výši stanovené § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, bylo i co do smluvní pokuty žalobkyni vyhověno, neboť výše odpovídá zákonnému limitu maximálně 50% z celkové částky úvěru, když je požadována ve výši 8 241,73 Kč i za období po postoupení pohledávky od [datum] do [datum] Smluvní pokuta nebyla uhrazena včas, žalovaný je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, proto soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. z této smluvní pokuty. 16. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 17. Protože i úrok byl sjednán v zákonné výši odpovídající průměrným sazbám úroku u úvěru komerčních bank, bylo žalobě vyhověno i ohledně úroku ve výši 26,28% ročně po zákonem povolenou dobu, kapitalizovaným částkou 5 515,66 Kč a poté ve výši zákonného úroku z prodlení. Po devadesáti snech prodlení přísluší žalobkyni úrok podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 18. Shodně soud vyhověl žalobkyni, pokud jde o částku 217 Kč za upomínací výlohy a náklady na uplatnění pohledávky. Žalobkyně prokázala výši těchto nákladů, které jsou přiměřené administrativním nákladům a nákladům na poštovné za písemné upomínky a doporučený dopis. 19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 108 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 930 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 227,14 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.