210 C 3/2023-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 24 980 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla uzavřena dne 24. 10. 2019 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky, a na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit do 24. 10. 2021 formou 24 týdenních splátek po 2 013 Kč spolu se souhrnným poplatkem ve výši 21 289 Kč, představujícím částku 12 370 Kč jakožto kapitalizovaný úrok z poskytnutého úvěru, částku 8 919 Kč jakožto poplatek za zpracování zápůjčky a za další péči n zákazníka. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel, uhradil pouze částku celkem 2 020 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 s účinností od 28. 1. 2022 a tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 24 980 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 566,21 Kč a úroků z prodlení ve výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny 24 980 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, kterým soud žalobkyni v plném rozsahu vyhověl. Protože se však nepodařil elektronický platební rozkaz doručit do vlastních rukou žalovaného, byl usnesením zrušen. Usnesením mimo jiné byli účastníci vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě 10 dnů, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě listinných důkazů předložených žalobkyní. 4. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícímu skutkovému závěru: Ze smlouvy o zápůjčce bylo zjištěno, že dne 24. 10. 2019 právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž právní předchůdce poskytl žalovanému částku 27 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit v 24 týdenních splátkách po 2 013 Kč, poslední splátku dne 24. 10. 2021. Z oznámení o postoupení včetně podacího lístku, smlouvy o postoupení a přílohy ke smlouvě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] oznámil žalovanému postoupení dluhu na žalobkyni. Z předžalobní upomínky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že byla žalovanému odeslána výzva k úhradě dluhu před soudním vymáháním. Ze nesporného tvrzení (tvrdila žalobkyně, žalovaný nerozporoval) bylo zjištěno, že žalovaný z titulu předmětné zápůjčky splatil uhradil částku 2 020 Kč. 5. Z hlediska právní stránky věci soud dospěl k závěru, že na danou věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) a dále zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen spotř. ú.), vše ve znění účinném v době uskutečnění právního jednání. 6. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle ust. § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Dle ust. § 1 věty druhé spotř. ú. spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 11. Dle ust. § 9 spotř. ú. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření je smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§419 o.z.) a právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování nebankovních půjček (§ 420 o.z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z ust. § 9 spotř. ú. plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. V dané věci přitom z listinných důkazů nevyplývá, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně ověřil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Z hlediska platnosti smlouvy o zápůjčce dané znamená, že smlouva je neplatná. 13. Při úvaze, zda se jedná o neplatnost relativní nebo absolutní, pak vychází soud z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti. Z tohoto pohledu lze dojít k závěru, že nedostatečné prošetření schopnosti spotřebitele splácet úvěr, je nejen v rozporu s kogentním ustanovením zákona, ale také zjevně podrývá účelnost a efektivitu této právní regulace. Soud má tak za to, že uzavřená úvěrová smlouva je tak absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. 14. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, poplatcích a dalších plněních. 15. [jméno] věc lze proto posoudit výlučně podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, neboť právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému částku 27 000 Kč, žalovaný však uhradil pouze částku 2 020 Kč. Za stavu, kdy žalovaný v řízení neuplatnil žádnou obranu o vyšší částce, kterou případně uhradil, má právní předchůdce žalobkyně podle ust. § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých prostředků, neboť v řízení bylo prokázáno obohacení žalovaného, úbytek majetku na straně právního předchůdce žalobkyně a kauzální nexus. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo v řízení taktéž prokázáno. Soud proto rozhodl tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku zbývající 24 980 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 16. Nárok žalobkyně na přiznání zákonného úroku z prodlení soud posoudil jako částečně důvodný, a to pouze v rozsahu přiznané částky. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne6. 6. 2022 s určením data splatnosti 21. 6. 2022 (srov. ust. § 573 o. z.). Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení také právo na zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 22. 6. 2022. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu v příslušenství zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního