214 C 50/2023-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky ve výši 11 144 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tak, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 400 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tuto částku vrátit včetně poplatků. Pro případ prodlení s úhradou strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z jistiny, žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně se tedy žalobou domáhá jistiny ve výši 8 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 440 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatku za službu,,klidné spaní“ 110 Kč, poplatku za službu,,informační SMS servis“ 29 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 945 Kč, smluvní pokutu 0,1% denně od [datum] do [datum] ve výši 756 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75% z částky 11 144 Kč od [datum] do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové služby, kde žalovaný požádal o úvěr a toto potvrdil pomocí podpisu. Žalobkyně poté zaslala žalované finanční prostředky na ověřený účet žalované. 2. Elektronický platební rozkaz ve věci nebyl vydán pro pochybnosti o oprávněnosti celkové žalované částky. 3. Soud ve věci nařídil jednání, právní zástupce žalobkyně omluvil svoji neúčast, pokud jde o žalovaného, k jednání se bez omluvy nedostavil, doručení měl vykázané, soud proto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád jednal v jeho nepřítomnosti. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru: Z účtu žalobkyně byla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] poukázána částka ve výši 8 400, dle zprávy společnosti [právnická osoba] byl ode dne [datum] vlastníkem a disponentem účtu žalovaný. Žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] do 3 dnů, výzva dle podacího lístku byla žalovanému odeslána téhož dne. Pokud žalobkyně v řízení tvrdila, že účastníci uzavřeli distančním způsobem úvěrovou smlouvu dne [datum], pak toto tvrzení nebylo v řízení dostatečně prokázáno, neboť z listiny označené„ smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním“, ani z jiných listinných důkazů neplyne skutečnost, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k dohodě, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky a žalovaný se zavázala tyto prostředky vrátit spolu se smluvními poplatky a dále že se zavázal pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu. Nebyl ani prokázán obsah tvrzené dohody, když soudu byla předložena pouze jednostranně žalobkyní vyhotovená a podepsaná listina, která mohla být žalobkyní jakkoliv změněna. Není zřejmé, zda strany elektronicky právně jednaly způsobem a v rozsahu zachyceným na předložených listinách. Elektronické jednání účastníků nebylo soudu doloženo, ani k tomu nebyly navrženy žádné důkazy a pouze na základě tvrzení žalobkyně, že tomu bylo tak, jak tvrdí, nelze jejímu návrhu vyhovět. Skutečnost, že listiny předložené žalobkyní obsahují osobní údaje žalovaného, není dostatečným důkazem jeho projevu vůle. 5. Žalobkyně se na jednání ve věci nedostavila a připravila se tak o možnost poučení o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o.s.ř. je poskytováno zásadně při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud není povinen poučení podle § 118a o.s.ř. sdělovat účastníkovi jinak či odročovat kvůli tomuto jednání (viz rozsudek NS ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 6. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne [datum] o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení) se pro účely tohoto nařízení rozumí "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání. 7. Podle čl. 25 bodu 1,2 nařízení elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu. 8. Podle čl. 26 nařízení zaručený elektronický podpis musí splňovat tyto požadavky: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. 9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Právně soud věc zhodnotil tak, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným, ať už v písemné, ústní či konkludentní podobě, nedošlo. Písemně lze smlouvu uzavřít v listinné nebo elektronické podobě, avšak i v případě elektronického uzavření smlouvy je podstatnou náležitostí právního jednání elektronický podpis jednající osoby. V daném případě ale nebylo prokázáno, že by žalovaný smlouvu elektronicky podepsal (případné, avšak neprokázané, přihlášení do uživatelského účtu nesplňuje definici elektronického podpisu dle nařízení, neboť osoba přihlašující se do svého profilu nepřipojuje specifikovaná data (elektronický podpis) k dalším specifikovaným datům (smlouva v elektronické podobě). Chybí zde tedy podstatná náležitost právního jednání. Písemná forma smlouvy v řízení prokázána nebyla. Ohledně dalších předložených listin (výpisů) žalobkyně neprokázala, že údaje o uzavřených smlouvách jsou zaznamenávány systematicky a jsou chráněny proti změnám, integrita předložených dokumentů je zcela neznámá. Žalobkyně tedy neprokázala, že uzavřela se žalovaným smlouvu tvrzeného obsahu. 12. Podle § 573 o.z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. 13. Vzhledem ke shora uvedenému se soud zabýval, zda žalobkyně nemá nárok na zaplacení žalované částky (či její části) z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 8 400 Kč, přičemž jí dosud nevrátil ničeho, žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do této částky bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni podle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní upomínce. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé žalovanému odeslala dne [datum] s určením data splatnosti do tří dnů, poslední den lhůty připadal na [datum] a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. 14. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta, což obráží výrok II. rozsudku. 15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., pro posouzení výše náhrady nákladů řízení vyčíslil soud požadovaný 11,75% úrok z prodlení z částky 11 144 Kč od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] částkou 1 671,75 Kč. Takto se tedy žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 516,75 Kč (1 671,75 Kč + 11 144 Kč + 945 Kč + 756 Kč), žalobkyni však byla přiznána částka 8 400 Kč a 11,75% úrok z prodlení z této částky od [datum] do rozhodnutí soudu [datum] ve výši 470,51 Kč, tedy celkem 8 870,51 Kč. Žalobkyně byla proto úspěšná co do 61% a neúspěšná co do 39%, přísluší jí proto rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu, tedy 22% náhrady nákladů řízení. 16. Náklady žalobkyně jsou tvořeny zaplaceným a doměřeným soudním poplatkem v částce 1 000 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému nálež