217 C 128/2023-45 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně, což je 182,5 % ročně s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným v rámci podnikatelské činnosti obou smlouvu o podnikatelském úvěru, v jejímž důsledku žalovanému vznikl dluh ve výši 31 338 Kč, který žalovaný co do důvodu a výše v celém rozsahu písemně uznal v dohodě o uznání dluhu [číslo] a zavázal se dluh uhradit nejpozději do 5. 9. 2023. Protože žalovaný tuto povinnost porušil, vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky ve výši 15 669 Kč, poplatky za upomínání ve výši 800 Kč a povinnost hradit smluvní úrok z prodlení. Dluh žalovaný nezaplatil ani k předžalobní upomínce právní zástupkyně žalobkyně. 2. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. 3. Dne 12. 12. 2023 bylo ve věci podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) jednáno v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. 4. Z listiny nazvané dohoda o uznání dluhu [číslo] podepsané žalovaným a žalobcem dne 5. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný, identifikovaný IČ a sídlem podnikání, podpisem této listiny uznává, že má vůči žalobkyni dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 23. 5. 2023 ke dni podpisu uznání dluh ve výši 31 338 Kč, zároveň si účastníci touto dohodou sjednali novou splatnost dluhu ke dni 5. 9. 2023 s povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky, dostane-li se do prodlení se zaplacením a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně. Dohoda o uznání dluhu je obsažena na předtištěném formuláři, jejím obsahem je také vyloučení aplikovatelnosti §§ 647, 1726, 1757, 1765, 1766, 1805 odst. 2., § 1950, § 1951, § 1971 a § 2394 občanského zákoníku. Z této listiny bylo také shledáno, že původní výše úvěru činila 25 000 Kč. Výpisem z živnostenského rejstříku bylo prokázáno, že žalovaný v době uzavření úvěrové smlouvy a podpisu dohody o uznání dluhu podnikal v oboru obráběčství, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách [číslo] až 3 živnostenského zákona. Z elektronických upomínek a předžalobní upomínky soud doložil upomínání žalovaného o zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 433 odst. 1 občanského zákoníku kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. 9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 12. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla v rámci jejich podnikatelské činnosti (o čemž svědčí i identifikace žalovaného číslem podnikající osoby a sídlem podnikání) uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které vznikl žalovanému ke dni 5. 8. 2023 dluh ve výši 31 338, Kč, což prokazuje nevyvrácená domněnka uznání tohoto dluhu k tomuto dni. Dohodou o splatnosti tohoto dluhu, kterou žalobkyně uzavřela jako podnikatel v oboru poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný v oboru kovovýroby v živnostenském rozsahu, se žalovaný zavázal zaplatit dluh do 5. 9. 2023, což však nesplnil, když opak nebyl z jeho strany ani tvrzen. Soud proto podle § 2395 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni jistinu ze smlouvy o úvěru včetně kapitalizovaného úroku ve výši 31 338 Kč. 13. Jak prokazuje dohoda o uznání dluhu, pro případ prodlení se zaplacením dluhu si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 50 % dluhu, soud proto podle § 2048 občanského zákoníku ve spojení s dohodou uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 669 Kč a podle § 1721 a § 1723 odst. 1 ve spojení s dohodou také poplatky za upomínání ve výši 800 Kč, když upomínání má soud za prokázané z upomínek. 14. Nárok za smluvní úrok z prodlení ve výši 182,5 % ročně soud pokládá za absolutně neplatně sjednaný pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku vzhledem k jeho výši o 167,5 % ročně překračující zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně a ujednání o něm také za sjednání zřejmé a nedůvodné výhody žalobkyně jako odborníka v oblasti finančnictví a poskytování úvěru na úkor v obchodním styku slabší strany – žalovaného podnikajícího živnostenským způsobem v manuálním oboru výroby. Takové jednání svou podstatou zneužívající slabší stranu je zakázáno ustanovením § 433 odst. 1 občanského zákoníku. Při absolutně neplatně sjednaném úroku z prodlení (pro rozpor se zákonem a dobrými mravy) soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení podle § 1970 věty poslední občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně a co do zbytku žalobu ohledně úroku z prodlení jako nedůvodnou zamítl. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 570 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 2 392 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 47 807 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně se obdobnými žalobami proti různým žalovaným domáhá obdobných nároků (např. v řízení sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]) 16. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, doměřil soud podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, žalobkyni soudní poplatek tak, jak uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.