219 C 187/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení jistiny ve výši 14 012,93 Kč, smluvního úroku ve výši 1 256,57 Kč, poplatku za poskytnutí úroku ve výši 6 824,99 Kč, nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 1 294, 36 Kč a inkasního poplatku ve výši 2 507,15 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení. Příslušenství pohledávky žalobkyně požaduje souhrnně jako„ kapitalizovaný úrok“ ve výši 12 361,05 Kč. Svůj návrh žalobkyně odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou byla dne 26. 11. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] žalovaná však poskytnutý úvěr nevrátila a nezaplatila ani další sjednané nároky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Soud provedl dokazování výpisem z obchodního rejstříku, žádostí o úvěr a smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, předžalobní výzvou, smlouvou o postoupení pohledávky a oznámeními o postoupení pohledávky včetně příloh a dokladů o odeslání. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým, zjištěním a závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 26. 11. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, s tím, že první splátka byla splatná do měsíce od poskytnutí úvěru. Dále strany sjednaly úrok ve výši 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a poplatek za platbu v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s platbou byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a náklady za vymáhání ve výši 39 Kč za odeslání dopisu, 50 Kč za odeslání doporučeného dopisu, 72 Kč za telefonický hovor a 217 Kč za osobní návštěvu. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 30. 05. 2022 postoupena na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována oznámením ze dne 21. 06. 2022 a zároveň byla vyzvána k zaplacení do 10 dnů od doručení s tím, že tato výzva byla odeslána 23. 06. 2022. Z výpisu ARAD bylo zjištěno, že průměrná výše úrokových sazeb pro spotřebitelské úvěry na spotřeby činila k listopadu 2022 9,62% ročně. Pokud jde o ověřování úvěruschopnosti, vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z údajů tvrzených žalovanou, podle nichž měla mít příjem ve výši 10 500 Kč měsíčně s tím, že 10 000 Kč tvořily sociální dávky a 500 Kč rodičovský příspěvek/výživné, měla být bez práce, registrovaná na Úřadu práce a náklady na bydlení měly činit pouze 1 000 Kč a další životní náklady 6 320 Kč. Nebylo doloženo, že by předchůdkyně žalobkyně u žalované skutečně jakkoli ověřovala její skutečné příjmy a výdaje či dluhovou situaci. Žalovaná naopak netvrdila ani neprokázala, že by na dluh plnila více, než připouštěla žalobkyně, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že na svůj dluh žalovaná uhradila toliko 1 992 Kč. Ze žalobkyní předložených důkazů zároveň nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 7. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Ostatně samotná smlouva ukazuje, že k žádnému skutečnému ověření úvěruschopnosti docházet ani nemohlo, když tam uvedené údaje ukazují na toliko účelově vyplněné údaje nemající s reálným životem nic společného. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 8. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala celkovou částku 15 000 Kč, přičemž jí, ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka dle § 1879 o. z. postoupena, dosud vrátila toliko 1 992 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 13 008 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 09. 07. 2022, když v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně učinila dne 21. 06. 2022 s určením data splatnosti do 10 dnů od doručení, přičemž ode dne následujícího po uplynutí této lhůty je žalovaná v prodlení. Co do zbývající části byla žaloba s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru výrokem II. zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a contrario, když úspěšnější žalované, žádné náklady řízení nevznikly. Při výpočtu náhrady nákladů řízení soud zohlednil i příslušenství pohledávky (srovnej nález Ústavního soudu ČR ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I ÚS 2717/08, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Soud tak vyšel z toho, že žalobkyně byla dle stavu ke dni 22. 02. 2023 úspěšná co do částky 14 232,18 Kč a žalovaná co do částky 15 338,89 Kč.