221 C 173/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 391 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) uzavřela se žalovaným dne 31. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno 5 slov] [číslo]. Na základě smlouvy o zápůjčce byly žalovanému vyplaceny finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou 7 971 Kč, která sestává z úroku, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost a komfortní splácení, v 52 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka činí 325 Kč. Žalovaný uhradil pouze částku 2 000 Kč Smlouvou o postoupení ze dne 28. 1. 2022 byly pohledávky společnosti [právnická osoba] za žalovaným postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně se žalobou domáhá jistiny ve výši 9 133,45 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 6 357,55 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 522,94 Kč, sankčních poplatků ve výši 1 900 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 44,80 % ročně z jistiny 9 133,45 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny 9 133,45 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně čerpala informace z databáze BRKI, NRKI a SOLUS, přičemž žalovaný neměl žádný negativní záznam. Dále prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších databází. V interní databázi nebyl nalezen žádný negativní záznam. Žalovaný neprocházel ani insolvenčním rejstříkem. Dle centrální evidence exekuce nebyla v době uzavření smlouvy vedena proti žalovanému žádná exekuce. Doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, současně trvalé bydliště žalovaného se nenacházelo na obecním či městském úřadu. Dále právní předchůdkyně vycházela z informací získaných od samotné žalovaného, a to z příjmu žalovaného ve výši 32 250 Kč měsíčně a dále z výdajů ve výši 6 000 Kč měsíčně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se na jednání dostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný současně vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do deseti dnů od doručení výzvy. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] z informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli smlouvu dne 31. 1. 2020. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč a poplatek ve výši 6 411 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 2 442 Kč a z poplatku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 3 969 Kč), a dále pojistné ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 346 Kč, přičemž poslední splátka bude činit 325 Kč. 5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že tuto podepsal žalovaný dne 31. 1. 2020, uvedl, že je svobodný, nemá vyživovanou osobu, bydlí v nájemním bydlení, má základní vzdělání a pracuje na plný úvazek jako dělník. Žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí výši 32 250 Kč a odhadované měsíční výdaje výši 6 000 Kč. Zaměstnání bylo ověřeno pracovní smlouvou, dvěma výplatními páskami, bylo zaškrtnuto, že žalovaný nemá kreditní kartu, nemá zápůjčku u jiné společnosti a měl v době podpisu bankovní účet. 6. Z oznámení o zahájení inkasního řízení ze dne 26. 10. 2020, upomínky ze dne 5. 1. 2021 a ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dlužné částky. 7. Z výzvy k plnění ze dne 10. 2. 2022 včetně potvrzení o podání soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k plnění a upozorněn na skutečnost, že pokud dlužná částka nebude zaplacena do 17. 3. 2022 stane se dluh tímto dnem splatným. Výzva byla žalovanému zaslána dne 4. 3. 2022. 8. Z předžalobní upomínky včetně potvrzení podání bylo zjištěno, že žalovaný byl výzvou ze dne 20. 5. 2022 naposledy vyzván k zaplacení dlužné částky, a to do 7 dnů od datace výzvy. Výzva byla žalovanému zaslána dne 24. 5. 2022. 9. Návrh na doplnění dokazování výslechem svědka [jméno] [příjmení], výpisem z živnostenského rejstříku [jméno] [příjmení], usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. [insolvenční spisová značka], a rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2020, sp. zn. [spisová značka], byl zamítnut. Žalobkyně má nejdříve povinnost tvrzení, přičemž ve vztahu k výdajům žalovaného se žalobkyně omezila pouze na obecná tvrzení, jednu souhrnnou částku. Ze zákaznické karty navíc vyplývá, že nebyly předloženy žádné důkazy k posouzení výdajů žalovaného, proto výslech svědka, tedy zástupce právní předchůdkyně žalobkyně, který byl přítomen podpisu smlouvy, by byl nadbytečný. Dále soud zamítl návrh na provedení důkazu soudními rozhodnutími v jiných věcech, neboť nejde o důkazní prostředky, jejichž provedení může přispět k objasnění skutkového stavu. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 13. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neboť stran příjmů doklady uvedené v kartách zákazníka, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalovaného ověřena, předloženy nebyly a výdaje žalovaného nebyly dle žádosti ověřovány vůbec. Z předložených listin tak vyplývá pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně se omezila pouze na údaje zjištěné od žalovaného. Nepožadovala po žalovaném doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovaným řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. 15. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila tvrzení a označila důkazy ohledně toho, že pr