221 C 207/2022 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 9. 12. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě předmětné smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 14 529 Kč, přičemž žalovaný se poskytnuté prostředky zavázal splatit ve 25 měsíčních splátkách po 726 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,90 %. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku 726 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 16. 5. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaný byl o úhradu dlužné částky upomínán. Z titulu smlouvy o úvěru tak žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 14 060,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 200 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč a úroku z prodlení z částky 15 260,94 Kč od 16. 8. 2022 do zaplacení. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného, a to konkrétně prostřednictvím pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre posoudili příjmovou a výdajovou stránku žalované, dále přezkoumali informace o žalovaném o proměnných jako je například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí. Rovněž byl žalovaný prověřován v externích úvěrových registrech. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 9. 12. 2021 včetně úvěrových podmínek a dokumentů k pojištění bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 14 529 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 20,90 % ročně vrátit ve 25 splátkách po 726 Kč. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč a smluvní pokuta 10 % ze splatné jistiny, úroku a pojistného. Z výpisu z čerpání vyplývá, že žalovaný načerpal celkem částku 14 529 Kč. Před uzavřením první smlouvy zjišťovala žalobkyně výši příjmu žalovaného, jeho vzdělání, způsob bydlení a jeho rodinný stav. 4. Z úvěrové karty bylo zjištěno, že ta obsahuje údaje o úvěru, specifikace klienta, že je svobodný, nemá děti, bydlí u rodičů. Je zaměstnancem s výší příjmu 15 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 2 500 Kč. Měsíční výdaje domácnosti uvedené v hovoru činí 14 000 Kč. Žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále ho prověřila v registrech NRKI, CEE a KAMALI s výsledkem„ OK“. Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“) na základě příjmu žalovaného, který měl uvést v žádosti ve výši 15 000 Kč (samotnou žádost žalobkyně nepředložila), příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 2 500 Kč, životního minima, výší splátek jiných úvěrů (8 391 Kč a 600 Kč) a poskytovaného úvěru (726 Kč). Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný má uvedeny dva existující splátkové kontrakty a dvě kreditní karty. Tři splátkové kontrakty byly žalovanému odmítnuty. Z potvrzení o ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně učinila dotazy na registry, všechny bez negativního nálezu. 5. Z výzvy ke splacení úvěru ze dne 16. 5. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila a zároveň vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky do 14 dnů od sepsání této výzvy. 6. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím archem vyplývá, že žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k úhradě dluhu. 7. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní skutečnosti. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Dle ust. § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Z předložených listin vyplývá pouze to, že se žalobkyně omezila toliko na údaje zjištěné od žalovaného, když zjišťovala jeho příjmy a výdaje, již je však nijak neověřovala a neposkytla k nim jediný důkaz. Žalobkyně nepožadovala po žalovaném doložení příjmů, doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaný neměl, když mobilní telefon a internet má většina obyvatel. Nadto žalobkyně údaje uvedené o žalovaném nesprávně posoudila, když nikterak nezohlednila, že žalovaný již splácí nejméně dva splátkové kontrakty ve výši přesahující polovinu jeho uvedených příjmů. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr tak neunesla. Žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prováděla, ale za situace, kdy údaje zjištěné od žalovaného nijak neověřuje, postrádá takový postup na významu. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o.z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. Žalobkyně však poskytla žalovanému částku 14 529 Kč, přičemž žalovaný jí dle nerozporovaných tvrzení dosud vrátil pouze částku 726 Kč. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně co do částky 13 803 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Co do této částky a úroku z prodlení z této částky tak bylo žalobkyni vyhověno. 15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 821,60 Kč, přičemž tato částka představuje 80,90 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení a úspěchu žalované). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za př