223 C 144/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 12 310 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, a to bezhotovostně na bankovní účet žalované. Smlouva byla uzavřena distančně prostřednictvím internetové stránky [webová adresa] po provedeném schvalovacím procesu, zadání SMS kódu a ověření totožnosti a vlastnictví účtu skrze bankID. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované prostřednictvím lustrace v registrech NRKI, BRKI, [příjmení], ISIR a [příjmení], provedla credit scoring, posoudila příjmy a výdaje a další zjištěné údaje. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 330 Kč a poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč s tím, že v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 490 Kč. Žalovaná si jednou prodloužila splatnost splátky o jeden měsíc a za toto prodloužení je účtován poplatek ve výši 990 Kč. Žalovaná se dostala s plněním do prodlení, žalobkyni uhradila pouze částku ve výši 8 061 Kč. Žalobkyně ji upomínala k zaplacení prostřednictvím SMS a emailu, následně jí k zaplacení vyúčtovala náklady účelně vynaložené na upomínání ve výši 7 x 300 Kč a 1 x 130 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 x 500 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení také předžalobní upomínkou, avšak marně. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny 7 914 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, úroků v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Úrok z prodlení požaduje v částečně kapitalizované výši 80,94 Kč a následně ve výši 15 % ročně od [datum]. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně k důkazu předložila výpis z obchodního rejstříku, úvěrovou smlouvu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informační memorandum o zpracování osobních údajů, sazebník poplatků, potvrzení o provedení ověření bonity spolu s metodikou, výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy a předžalobní výzvu k plnění včetně podacího archu. 4. Ze shora uvedených listin soud zjistil následující skutečnosti: žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] úvěrovou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč, tato jí byla vyplacena na bankovní účet č. [bankovní účet] dne [datum], jak bylo prokázáno předloženými listinami. Dotazem na banku soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem předmětného účtu je žalovaná, zároveň byla potvrzena příchozí platba v uvedené výši od žalobkyně. Smlouva byla uzavřena elektronicky po zadání podpisového kódu zaslaného skrze SMS. Žalovaná se smlouvou zavázala vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky spolu se shora uvedenými poplatky. Podle výpisu úvěru uhradila žalovaná žalobkyni celkem 8 061 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne [datum], tento odeslala žalované na adresu trvalého pobytu uvedenou shora a stanovila jí lhůtu k plnění do 30 dnů od sepsání. 5. Z potvrzení o provedení ověření bonity soud zjistil, že žalobkyně od žalované zjistila, že má 1 dítě, že její výše příjmu dosahuje 24 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti dosahuje 20 000 Kč. Zároveň měla být provedena šetření v ISIR, NRKI, [příjmení], vše s negativním výsledkem, případně s výsledkem„ OK“. 6. Žalovaná uzavřela smlouvu s žalobkyní jakožto fyzická osoba nepodnikající, což plyne zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji (rodné číslo, adresa trvalého pobytu a k doručování), proto je třeba na úvěrovou smlouvu hledět jako na smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podléhající právní úpravě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, k tvrzením však předložila jen formulář, dle kterého se spokojila pouze s tvrzeními žalované ohledně příjmů, počtu dětí, zaměstnání a dalších závazků. Jedná se však o kusé informace bez dalších souvislostí, z nichž jednoznačně nelze učinit relevantní závěr o úvěruschopnosti, navíc za situace, kdy žalobkyně neprokázala, že by tyto informace jakýmkoli způsobem ověřila. Stejně tak k tvrzeným lustracím žalobkyně žádné výpisy či doklady nepředložila. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18) 10. Podle § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud nemohl při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. s ohledem na její neúčast, přičemž takové poučení se poskytuje účastníku zásadně při jednání. Soud není povinen jednání za účelem poskytnutí poučení odročovat, naopak lze legitimně od žalobkyně očekávat, že se jednání zúčastní, v opačném případě že ponese procesní následky své nepřítomnosti. Žalobkyně břemeno tvrzení a především důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 13. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 14. V řízení však bylo zjištěno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku 10 000 Kč, tato byla převedena na bankovní účet, jehož je vlastníkem a jediným disponentem, jak bylo prokázáno předloženými doklady a také sdělením banky. Žalovaná v průběhu řízení netvrdila, že by žalobkyni uhradila více, než připouštěla, ani z předložených listin nedospěl soud v tomto ohledu k jinému závěru, a proto vyšel z tvrzení žalobkyně. Jelikož peněžní prostředky byly žalované převedeny žalobkyní bez právního důvodu s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy, dospěl soud k závěru, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila co do částky 1 936 Kč představující rozdíl mezi poskytnutými a vrácenými prostředky a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu § 1958 o. z. 15. Vedle práva na z