223 C 147/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tvrzením, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] na základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úrok 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované především zhodnocením informací získaných od žalované, které byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Smlouvou o postoupení ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Žalovaná celkem uhradila 6 000 Kč, žalobkyně tuto úhradu započetla na úrok ve výši 3 000 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 400 Kč. Žalovaná tak dluží na jistině částku 15 000 Kč, na poplatku za administrativní činnosti částku 1 400 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 4 600 Kč, na kapitalizovaném úroku částku 4 415,76 Kč, na kapitalizovaných zákonných úrocích z prodlení částku 1 618,54 Kč, na úroku ve výši 23,19 % ročně z jistiny ve výši 15 000 Kč od [datum] do zaplacení a na úrocích z prodlení ve výši 8,5 % ročně z jistiny ve výši 15 000 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely smlouvu, na základě které byla žalované vyplacena částka 15 000 Kč. Účastníci se dohodli, že žalovaná uhradí poplatek ve výši 3 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Bylo sjednáno, že úvěr a poplatek budou uhrazeny v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. 4. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k plnění. 5. Podle smlouvy o postoupení pohledávek, tabulky a oznámení o postoupení pohledávky byla pohledávka postoupena na žalobkyni a žalovaná byla o tomto informována. 6. Z karty zákazníka vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy měla od žalované zjišťovat způsob bydlení, zda s někým žije, výši příjmu a výši výdajů. Za tímto účelem měla žalovaná předložit nájemní smlouvu, výplatní pásky a pracovní smlouvu. Tyto dokumenty však soudu předloženy nebyly. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 10. Podle § [číslo] o. z, každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky. 11. Dle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované s odbornou péčí, neboť stran příjmů doklady uvedené v kartě zákazníka, jejichž pomocí měla být úvěruschopnost žalované ověřena, předloženy nebyly a skutečné výdaje žalované nebyly dle žádosti ověřovány vůbec. Z předložených listin tak vyplývá pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně se omezila pouze na údaje zjištěné od žalované. Nepožadovala po žalované doložení nákladů na bydlení, ale ani dalších nákladů, jako třeba vyúčtování za telefonní služby, za internet apod., přičemž lze je těžko uvěřit tomu, že by alespoň nějaký z těchto nákladů žalovaná neměla, když mobilní telefon a internet má dnes většina obyvatel, natož pak ve věku žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně sice určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované zřejmě prováděla, ale za situace, kdy informace poskytnuté žalovanou řádně neověřovala, postrádá takový postup na významu. 13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby doplnila svá tvrzení a označila další důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (včetně výdajů). Žalobkyně se jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí tak neunesla. 14. Vzhledem k uvedenému tak soud smlouvu o úvěru posoudil jako celek absolutně neplatnou. 15. Žalovaná však od právní předchůdkyně žalobkyně převzala částku ve výši 15 000 Kč, přičemž dosud jí či žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena dle § 1879 o. z., uhradila celkem 6 000 Kč. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 9 000 Kč bezdůvodně obohatila a je povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od [datum], neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně poprvé prokazatelně žalované odeslala dne [datum] s určením data splatnosti do [datum]. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.