224 C 41/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované, a to především na základě informací získaných od žalované a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované. Předmětnou částku se žalovaná zavázala zaplatit spolu s příslušenstvím úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, tedy celkem 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do [datum]. Pro případ prodlení s úhradou jistiny strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná však nehradila splátky řádně a včas, uhradila pouze 2 splátky v celkové výši 4 500,01 Kč, čímž porušila svůj závazek, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Po zesplatnění žalovaná neuhradila ničeho. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum]. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení jistiny ve výši 12 751,39 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% z částky 12 751,39 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 890,85 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 208, 69 Kč (kapitalizovaný smluvní úrok 1 039,27 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 6 164 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 169 Kč, inkasní poplatek 2 264,33 Kč, smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků 1 572,09 Kč) a smluvní pokuty za prodlení se splacením závazku ve výši 3 825,42 Kč. 2. Žalobkyně zaslala k výzvě soudu doplnění tvrzení, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ověřena především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované a to z žádosti o úvěr a ověřením dokladů vyžádaných od žalované. Žalobkyně uvedla, že na základě této žádosti byla s odbornou péčí posouzena schopnost žalované splácet úvěr a možnost dostát svého závazku. Dále uvedla, že je toho názoru, že z její strany byla vynaložena odborná péče v dostatečném rozsahu. 3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále „o. s. ř.“) bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud vyšel z listinných důkazů, a to z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a předpisu splátek. Těmito listinnými důkazy vzal soud za prokázaný skutkový stav, podle něhož právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Předmětnou částku se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem 1 444 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč a inkasním poplatkem 2 700 Kč, tedy v celkové výši 27 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč do [datum]. 5. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] spolu s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalovaná byla o zaplacení dlužné částky upomínána a současně byla vyzvána k úhradě pohledávky do [datum]. 6. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] s účinností ke dni [datum], přílohy [číslo] – seznamu pohledávek, potvrzení o provedení transakce a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] zaslané žalované. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo]). 12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů však nevyplývá, že by údaje uvedené žalovanou v dotazníku byly řádně ověřeny, případně dále prověřovány. Žalobkyně po žalované nepožadovala doložení výdajů za bydlení a ani neuvedla, že by nahlížela do veřejných registrů. Nebyly ani prokázány další výdaje žalované, jejich výše, čím jsou tvořeny (obvyklé životní náklady jako např. náklady na telefon, internet apod.). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně určité dílčí úkony stran zkoumání úvěruschopnosti žalované prováděla (např. doložení příjmů žalované – rodičovského příspěvku), ale za situace, kdy řádně nezkoumá i výdaje, postrádá takový postup na významu, neboť je možné, že i osoba, která dosahuje vysokých příjmů, je tak zadlužena, že úvěruschopná není. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru, než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, žalovaná uhradila dle tvrzení žalobkyně pouze částku 4 500,01 Kč. Žalovaná toto tvrzení žalobkyně nerozporovala, žalobkyně má tudíž podle § 2991 o. z. právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10 499,99 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy zamítl. 16. Žalobkyni vedle práva na zaplacení bezdůvodného obohacení vzniklo také právo na úrok z prodlení dle §1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením