225 C 170/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky ve výši 67 791,99 Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 19. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit v měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž výše měsíční splátky zahrnovala úrok ve výši 2 888 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil, uhradil pouze částku 3 984 Kč. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 28. 4. 2023. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 28 025,85 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 513,14 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 13 649,99 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 588,72 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 014,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 000 Kč, úroku vyčísleného od 20. 12. 2022 do 1. 4. 2023 z dlužné jistiny ve výši 3 229,54 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 1. 4. 2023 ve výši 2 935,63 Kč, úroků z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 025,85 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši 30 538,99 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 28 025,85 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 513,14 Kč od 2. 4. 2023 do zaplacení. 2. Podáním ze dne 10. 10. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 1 642,95 Kč představující část kapitalizovaného úroku z úvěru a do částky 2 043,24 Kč představující část kapitalizovaného úroku z prodlení. V tomto rozsahu tak soud řízení výrokem I. zastavil, (§ 96 odst. 1, 3, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)). 3. Žalovaný se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Soud dospěl po provedeném dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Úvěr byl splatný ve 14 splátkách po 3 984 Kč měsíčně se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy a každé další splátky do měsíce po datu splatnosti předchozí splátky. Smlouva byla uzavřena v písemné listinné formě. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit úrok ve výši 2 888 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 5 400 Kč. 6. Z tabulky plateb bylo zjištěno, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně 3 894 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 7. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala od žalovaného zaplatit pohledávku ve výši 76 909,81 Kč ve lhůtě do 15. 8. 2023. Výzva byla odeslána dne 1. 8. 2023, jak plyne z podacího lístku. 7. Z oznámení o postoupení ve spojitosti se smlouvou o postoupení pohledávek bylo soudem zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. 8. Ze žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že jeho celkový měsíční příjem je z důchodu či sociálních dávek ve výši 13 057 Kč, jeho celkové měsíční výdaje jsou v částce 4 860 Kč. K žádosti o úvěr měl doložit výpis z bankovního účtu, ten však k důkazu předložen nebyl. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem uvedené údaje zkoumala a ověřovala, ať už konkrétní výši příjmů, nebo výdajů. Nemohla tak učinit relevantní závěr o pravdivosti žalovaným uváděných tvrzení, na základě kterých by následně posoudila, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. 9. Soud při jednání poučil žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, a své břemeno důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. 10. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen„ SpÚ“), ve znění k datu právního jednání. 11. Podle § 86 odst. 1, 2 SpÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 SpÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Z hlediska právního hodnocení má soud za to, že dohoda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaného je smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaný v daném právním jednání vystupoval jako spotřebitel (§ 419 o. z.) a právní předchůdkyně žalobkyně jako podnikatel, tedy osoba vykonávající samostatnou výdělečnou činnost spočívající v poskytování úvěrů (§ 420 o. z.), na věc aplikoval také příslušná ustanovení o spotřebitelském úvěru. Z § 87 SpÚ, plyne, že věřitel je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a pokud tak neučiní, je následkem neplatnost uzavřené smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ve vztahu k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, s ohledem na eurokonformní výklad českého práva (viz rozhodnutí SDEU ze dne 5. března 2020 ve věci C [číslo] [anonymizováno]) soud předmětnou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou pro rozpor s § 86 SpÚ. 17. Neplatnost právního jednání, ke které soud přihlédl z úřední povinnosti, pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 1727 o. z.). 18. Na druhou stranu bylo v řízení zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30