225 C 67/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] to po prověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zjištění kreditního skóre posouzením příjmů a výdajů, proměnných údajů týkajících se osoby žalované a lustrací v příslušných registrech. Smlouva byla sjednána prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně (obdoba internetového bankovnictví) s elektronickým podpisem po registraci a ověření totožnosti žalované, která mohla smlouvu spravovat právě v rámci webového rozhraní. Žalovaná byla zároveň povinna zadat žalobkyní zaslaný SMS kód. Na základě smlouvy a následných dodatků byla žalovaná oprávněna čerpat od žalobkyně prostřednictvím kreditní karty peněžní prostředky až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce sjednaného ve výši 81 000 Kč, úvěr se zavázala vrátit pravidelnými měsíčními splátkami dle smlouvy ve výši 4 % z aktuální dlužné částky spolu s úrokem a poplatky vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Žalovaná načerpala během trvání úvěru částku v celkové výši 110 289 Kč a žalobkyni uhradila pouze 71 401 Kč, čímž porušila svůj závazek ze smlouvy, proto žalobkyně využila možnost zesplatnění úvěru ke dni [datum] s tím, že vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Žalovaná po zesplatnění uhradila pouze 4 700 Kč, přestože byla upomenuta o uhrazení celkové dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalované zaplatit dlužnou jistinu 63 298,41 Kč, náklady vymáhání 400 Kč a smluvní pokutu 1 500 Kč (3x 500 Kč – za každou splátku v prodlení), a dále smluvní úrok ve výši 10 287,02 Kč (součet nezaplacených úroků v rámci jednotlivých splátek a úroku ve výši 26,28 % ročně z jistiny od [datum] do [datum]), úroku ve výši 26,28 % ročně (od 91. dne ve výši 15 % ročně) z jistiny od [datum] do zaplacení, a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 4 513 Kč (od 15. dne po zesplatnění do dne sepsání žaloby, tj. od [datum] do [datum]) a od [datum] do zaplacení (ode dne následujícího po sepsání žaloby) z dlužné částky 65 198,41 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění. 4. Ze smlouvy nazvané„ Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním [číslo]“ včetně úvěrových podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] dohodu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 25 000 Kč s úrokem 26,28 % ročně, žalovaná se naproti tomu zavázala úvěr splácet formou měsíčních splátek v minimální výši 4 % z dlužné částky vždy k 20. dni v měsíci. Výše úvěrového rámce byla navýšena prostřednictvím 3 dodatků ze dne [datum] na částku 81 000 Kč. Současně si účastnice ve smlouvě sjednaly, že žalobkyně částku úvěru ve výši 19 489 Kč poukáže ve prospěch prodejce Americké lednice Samsung [anonymizována dvě slova] Tato částka bude žalovanou splácena spolu s úrokem ve výši 22,22 % ročně ve 22 měsíčních splátkách po 1 094 Kč. Ve smlouvě o úvěru je uvedeno, že žalovaná je zaměstnaná v [anonymizováno] v [obec] s měsíčním příjmem 33 000 Kč, příjmy ostatních členů její domácnosti jsou 22 000 Kč. Žalovaná je na smlouvě i na dodatcích podepsána kódem. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad spolu se sdělením banky soud zjistil, že žalovaná čerpala úvěr na její účet, popř. v jednom případě na účet, k němuž měla dispoziční oprávnění. Za období od [datum] do [datum] vyčerpala jistinu celkem 110 289 Kč a uhradila na úvěr celkem 71 401 Kč do zesplatnění úvěru a 4 700 Kč po zesplatnění úvěru. 6. Z dopisu ze dne [datum] spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně úvěr k témuž dni zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení do 14 dnů od sepsání dopisu. 7. V úvěrové zprávě má žalovaná uvedeny dva existující splátkové kontrakty, jednu existující kreditní kartu, tři odmítnuté žádosti o kreditní karty a žádný ukončený splátkový kontrakt. Žalobkyně podle potvrzení o provedení ověření bonity klienta před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalované v insolvenčním rejstříku, v němž nebyla nenalezena. Dále ji prověřila v registrech NRKI (výsledek [příjmení]), a [příjmení] (výsledek [příjmení]). Vypočetla její limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS klienta“) a limit nejvyšší splátky domácnosti („ MLS domácnosti“). Žalobkyně si také vyžádala kopii občanského a řidičského průkazu žalované (viz jejich kopie). Jak plyne z bankovního účtu žalované, celkové odchozí platby v září 2020 (59 479,78 Kč) i v říjnu 2020 (59 961,30 Kč) převyšovaly celkové příchozí platby za stejné měsíce, když v září 2020 na účet byly připsány platby v částce 53 433 Kč a v říjnu 2020 platby v částce 59 899 Kč. 8. Z předžalobní výzvy k plnění spolu s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu do 7 dnů, výzvu ze dne [datum] jí odeslala [datum] na adresu trvalého bydliště uvedenou shora. 9. Po právní stránce soud postupoval takto. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] ve věci C [číslo]) 13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením ([číslo] Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně sjednala úvěrovou smlouvu shora uvedeného rozsahu se žalovanou jakožto spotřebitelem, jak vyplývá zejména z označení její osoby ve smlouvě osobními údaji. Pro nadbytečnost soud neprováděl důkaz sdělením telefonního operátora žalované. 16. Smluvní vztah spadá pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni tvrzeného právního jednání a žalobkyně jakožto úvěrující byla povinna splnit zákonné podmínky při sjednávání úvěru. Dle soudu však žalobkyně úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru nezkoumala s odbornou péčí. Určité kroky sice v tomto směru činila, ovšem omezila se pouze na formální ověřování, když například nevyvodila ničeho ze skutečností zjištěných z výpisů z účtu (záporný zůstatek na konci měsíce září i října 2020). Podrobnosti dalších závazků žalobkyně naopak nezkoumala vůbec. Posouzení se podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odbo