225 C 71/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], dne 7. 7. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] jejíž součástí jsou dispozice. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč a vydat žalovanému kreditní kartu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků a dalších poplatků. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala úvěruschopnost žalovaného. Svou povinnost řádně splácet úvěr, který čerpal v celkové částce 29 435,72 Kč, však žalovaný nedodržel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 34 223,96 Kč, která se úročí dle úrokového lístku právní předchůdkyně žalobkyně sazbou 22,99 % ročně. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 21. 6. 2022, celkem ve výši 35 333,81 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 729,54 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 28 796,79 Kč, poplatků ve výši 2 596 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 1. 1. 2022 ve výši 2 831,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 109,85 Kč za období od 1. 1. 2022 do 13. 6. 2022, smluvního úroku ve výši 22,99 % ročně z částky 28 796,79 Kč od 2. 1. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % z částky 31 392,79 Kč od 24. 6. 2022 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínán. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“ /). 3. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání karty ze dne 7. 7. 2021 včetně obchodních podmínek a sazebníku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč s úrokem ve výši 22,99 % ročně, žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek včetně pojištění ve výši min. 2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty ze dne 23. 6. 2021 žalovaný sdělil, že je zaměstnán na dobu neurčitou od 1. 4. 2020 u [právnická osoba] [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 23 000 Kč, je ženatý, nemá žádnou vyživovací povinnost a má střední vzdělání. Celkové čisté měsíční příjmy domácnosti činí 55 000 Kč a jiné měsíční splátky nemá. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla ve svém vyjádření ze dne 30. 6. 2023, že při posuzovaní úvěruschopnosti vycházeli z údajů poskytnutých ve shora uvedené žádosti a kontrolovali interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Žádný výpis z těchto rejstříků však přiložen nebyl, jakož ani doklad o příjmu, který měl být kontrolován. 4. Z kopie výpisů ke kreditní kartě a platební historie vyplývá, že žalovaný vybral z kreditní karty celkem částku 29 435,72 Kč. Dle tvrzení žalobkyně uhradil zpět pouze částku 729,54 Kč. 5. Z rozhodnutí o zesplatnění a žádosti o splacení dluhů z úvěru ze dne 1. 1. 2022 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala jeho splacení do 17. 1. 2022. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2022, dohodou o postoupení ze dne 14. 6. 2022 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022 včetně podacího lístku byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 3. 11. 2022 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu ve lhůtě do 18. 11. 2022. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]). 11. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Jisté kroky v tomto směru činila před uzavřením smlouvy, nicméně se omezila výhradně na získání údajů od žalovaného, které žádným způsobem neověřila, případně žalobkyně jejich ověření soudu neprokázala, přestože k takovému postupu byla vyzvána. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z„ nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně však z pohledu soudu nesplnila ani podmínku spolehlivosti, když žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovaným ověřovala, ani podmínku dostatečnosti, když žalobkyně opět neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně detailně zkoumala výdaje žalovaného či jeho další závazky. Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla od žalovaného vyžádat nejrůznější doklady, minimálně však alespoň ty základní, kterými by ověřila příjem, způsob bydlení a výdaje za něj včetně plateb energií, měla počítat s dalšími obvyklými životními náklady (internet, telefon, léky, ošacení, strava apod.). Nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v dalších registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.). 12. Soud poučil žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila způsobilost žalovaného v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyní žalobkyně neunesla. Lhůta k doplnění tvrzení a důkazů poskytnuta nebyla, když již před jednáním žalobkyně obdržela od soudu písemnou výzvu, aby tyto skutečnosti tvrdila a prokázala. 13. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.) stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, pojištění, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti. 14. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 29 435,72 Kč, když žalovaný zaplatil zpět pouze částku 729,54 Kč. Částka 28 706,18 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, které je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotře