228 C 45/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 8. 10. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a výší měsíční splátky 2,38 % z úvěrového rámce. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného především tak, že vypočítala jeho kreditní skóre, prověřila žalovaného v registrech [příjmení], [příjmení] a ISIR, v nichž nebyl nalezen, a v registru NRKI, kde byl nalezen s pozitivním vyhodnocením. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal na webových stránkách žalobkyně, kde zadal své osobní údaje a údaje o svých poměrech a předložil svůj občanský průkaz. Uzavření smlouvy potvrdil SMS kódem zaslaným na jím zadané telefonní číslo. Existenci smlouvy a akceptaci nabídky žalovaným prokazuje i transakční historie, podle které žalovaný řádně dle smlouvy hradil některé splátky úvěru. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu celkem načerpal částku 129 100 Kč a na úvěr naopak uhradil 127 865 Kč. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni 12. 12. 2022 zesplatnila. Žalobkyně se nyní domáhá jistiny ve výši 59 213,95 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč, tří smluvních pokut po 500 Kč za prodlení s úhradou splátek, úroku ve výši 11 324,66 Kč (součet nezaplacených úroků v rámci jednotlivých splátek a úroku ve výši 23,88 % ročně z jistiny od 13. 12. 2022 do 13. 3. 2023), úroku ve výši 23,88 % ročně z jistiny od 14. 3. 2023 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 959,19 Kč (15 % ročně od 27. 12. 2022 do 13. 3. 2023) a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61 913,95 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud zjistil následující skutečnosti. 4. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 8. 10. 2018 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet s roční úrokovou sazbou 23,88 % ročně ve splátkách ve výši 2,38 % z úvěrového rámce (1 428 Kč). Sjednaná byla i smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou. Žalovaný je zde podepsán kódem. 5. V úvěrové zprávě má žalovaný uvedeny tři existující splátkové kontrakty, dvě odmítnuté žádosti o splátkové kontrakty a 24 ukončených splátkových kontraktů. Žalobkyně podle úvěrové karty před poskytnutím úvěru provedla kontrolu žalovaného v insolvenčním rejstříku, v němž nebyl nenalezen. Dále jej prověřila v registrech NRKI (výsledek OK), SOLUS (výsledek OK) a CEE (výsledek OK). Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“) na základě příjmu žalovaného, který měl uvést v žádosti ve výši 50 000 Kč (samotnou žádost žalobkyně nepředložila), životního minima, výše splátek jiných úvěrů (11 674 Kč), splátek úvěrů u žalobkyně (1 860 Kč) a poskytovaného úvěru (1 428 Kč). Podobné údaje plynou z potvrzení o provedení ověření bonity žalovaného. Žalobkyně si také vyžádala kopii občanského průkazu žalovaného (viz jeho kopie). 6. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný za období od 9. 10. 2018 do 13. 3. 2023 vyčerpal jistinu celkem 129 100 Kč a uhradil na úvěr celkem 127 865 Kč. 7. Výpis z účtu žalovaného za období od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2021 prokazuje, že žalobkyně v tomto období na účet žalovaného skutečně zaslala postupně dohromady 129 100 Kč. Jsou z něj rovněž zřejmé splátky žalovaného, které hradil žalobkyni ve výši 1 428 Kč na účet s variabilním symbolem, které odpovídají údajům uvedeným ve smlouvě o revolvingovém úvěru. 8. Dopisem ze dne 12. 12. 2022, odeslaným 13. 12. 2022 (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovaného ke splacení celého úvěru z důvodu prodlení žalovaného s úhradou závazků. 9. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne 5. 1. 2023, odeslaným 6. 1. 2023 (viz poštovní podací arch), vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 70 911,84 Kč, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě úvěrové smlouvy, do 7 dnů od odeslání této výzvy. 10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. 17. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Přijetí nabídky žalobkyně k uzavření této smlouvy žalovaným je zřejmé z toho, že žalovaný se podle ní zachoval, tj. přijal plnění žalobkyně (čerpal úvěr) a žalobkyni hradil splátky úvěru ve výši, pod variabilním symbolem a na účet podle smlouvy o úvěru (§ 1744 občanského zákoníku). Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval jako spotřebitel (§ 419 občanského zákoníku) a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) poskytla spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen