229 C 137/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které žalované dne [datum] poskytla zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit do [číslo] [rok] spolu s poplatkem. Smlouva byla uzavřena přes webové stránky právní předchůdkyně [webová adresa], kde se žalovaná registrovala zadáním osobních údajů, následovalo ověření správnosti kontaktů uvedených žalovanou, a poté žalovaná odsouhlasila text smlouvy. Zápůjčka byla poskytnuta bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná však zápůjčku nesplácela řádně a včas a dosud na ni nic neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla posléze postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní žádá vrácení zápůjčky 10 000 Kč, zaplacení poplatku 3 800 Kč a zákonný úrok z prodlení z těchto částek. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil na den 23. 10. 2023 jednání, žalovaná ani žalobkyně se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavily. Pokud se jedná o omluvu žalobkyně, která byla soudu doručena v 11:01 v den nařízeného jednání, když jednání bylo zahájeno v 12:46, soud neměl toto podání v čas jednání k dispozici a nemohl proto ani přihlédnout k navrženým důkazům, které byly jeho obsahem. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Ve smlouvě o zápůjčce [číslo] je jednou stranou společnost [právnická osoba], [IČO], a druhou stranou žalovaná (označená jako zákazník). Právní předchůdkyně se zavázala poskytnout žalované zápůjčku 10 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený ve smlouvě a žalovaná se zavázala ji vrátit a uhradit poplatek za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 3 800 Kč do 19. 1. 2023 Smlouva neobsahuje podpis žalované. 6. Potvrzení o přijaté platbě ze dne 20. 12. 2022 prokazuje, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč. 7. Aktivní legitimaci žalobkyně vzal soud za prokázanou z realizační smlouvy o postoupení pohledávek [číslo] [číslo] rámcové smlouvy mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, seznamu postupovaných pohledávek k těmto smlouvám a oznámení původního věřitele ze dne 9. 6. 2023 o postoupení pohledávky žalované. 8. Z předžalobní upomínky ze dne 9. 6. 2023 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne vzal soud za prokázané, že žalovaná byla upomínána o zaplacení dlužné částky do 3 dnů na bankovní účet uvedený ve výzvě. 9. Pokud soud neprovedl důkaz označený v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu jako dotaz na banku žalované, pak soud tak učinil z tohoto důvodu, že žalobkyně byla řádně a včas před jednání vyzvána k doplnění tohoto důkazu, který byl v návrhu označen velmi vágně, na což žalobkyně rezignovala. Důkaz označený v podání, které bylo doručeno do datové schránky krátce před jednání (11:01, když soudní jednání započalo v 12:46) soud nemohl provést se shora popsaných důvodů. Navíc soud podotýká, že podrobná výzva před jednáním (usnesení č. j. [číslo jednací]) bylo žalobkyni doručeno do datové schránky již 16. 9. 2023 a žalobkyni byl tak poskytnut dostatečný časový prostor pro včasnou reakci. 10. Soud na základě provedených důkazů nemá za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná skutečně uzavřely smlouvu o zápůjčce. Skutečnost, že právě žalovaná (a nikoli jiná osoba) se registroval na webových stránkách společnosti [právnická osoba] a zadala zde své údaje a odsouhlasila text smlouvy, nevyplývá z žádných provedených důkazů a žalobkyně jiné důkazy neoznačila. Jen to, že žalovaná je označena v nepodepsané smlouvě jako zákazník, ještě neznamená, že to byla právě ona, kdo se na webové stránky registroval a odsouhlasil text smlouvy, neboť se jedná o listiny vytvořené samotnou právní předchůdkyní žalobkyně, která do nich mohla uvést cokoliv, popř. se mohla registrovat (namísto žalované) přes internet kterákoliv jiná osoba znalá osobních údajů žalované. 11. Za situace, kdy soud neměl na základě dosud označených důkazů tvrzení žalobkyně o způsobu uzavření smlouvy za prokázaná a stejně tak neměl soud za prokázané, že se poskytnuté finanční prostředky dostaly do dispozice žalované, měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby k nim označila další důkazy, které by byly schopny je prokázat, včetně poučení o důkazním břemeni a o tom, že jinak se vystavuje nepříznivému následku v podobě neúspěchu ve věci. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Lze tak konstatovat, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní ohledně těchto tvrzení (§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.) 12. Podle § 1725 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. 13. Podle § 1745 o.z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti. 14. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. 15. Podle § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 16. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně uzavřela smlouvu o zápůjčce s žalovanou, resp. neprokázala, že to byla právě žalovaná, kdo přijal nabídku (§ 1740 odst. 1 o.z.) právní předchůdkyně na uzavření smlouvy (tj. jakkoliv projevila vůli k přijetí návrhu smlouvy, který jí měl být prostřednictvím webových stránek právní předchůdkyně předložen). Mezi účastníky proto nedošlo k uzavření žádné smlouvy, stejně tak soud nemá za prokázané, že tvrzené finanční prostředky se dostaly do dispozice žalované. Soud tak vzhledem k uvedenému shledal žalobu nedůvodnou a zamítl ji (výrok I.), neboť žalobkyně neprokázala existenci tvrzené smlouvy o úvěru, stejně jako skutečnost, že shora uvedená částka byla poskytnuta žalované. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalované a úbytek majetku na straně právní předchůdkyně žalobkyně. Soud proto žalovaný nárok neposoudil ani podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s odůvodněním, že úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (výrok II.).