229 C 156/2021-155 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 10 808 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky [číslo] v kapitalizované výši 10 484,83 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) a dále částky ve výši 1112 Kč kapitalizovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 1012,64 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 1112 Kč jdoucího od 19. 12. 2020 do zaplacení (v roční sazbě dle repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí) s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] uzavřela s žalovaným dne 8. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které tato společnost žalovanému poskytla 12 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. S půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit i souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnnému poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 53 týdenních splátkách po 384 Kč. Pohledávka z této smlouvy byla dne 18. 12. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaný na tuto smlouvu uhradil jen 2 304 Kč. Žalobkyně požaduje z této smlouvy pouze dlužnou jistinu a kapitalizované úroky z prodlení od 14. 10. 2008 do 18. 12. 2020 a následně úroky z prodlení od 19. 12. 2020. Dále předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 20. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla 8 000 Kč v hotovosti při jejím podpisu. Žalovaný na ni do té doby uhradil jen 6 888 Kč, v této věci žalobkyně požaduje rozdíl těchto částech a kapitalizovaný úrok z prodlení od 27. 3. 2008 do 18. 12. 2020, a dále zákonný úrok z prodlení od 27. 3. 2008 do 18. 12. 2020. Žalobkyně se nyní domáhá toliko bezdůvodného obohacení, které na straně žalovaného vzniklo představující výši rozdílu částek poskytnutých v každém jednotlivém případě a plnění, které žalobce uhradil na svůj dluh, tj. celkovou částku ve výši 10 808 Kč. Dluh žalovaného z první uzavřené smlouvy byl podle žalobkyně splatný dne 14. 10. 2008 a v případě druhého nároku dle následující smlouvy uzavřené dne 20. 6. 2007 byl dluh splatný dne 27. 3. 2008, neboť ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že je povinen do tohoto dne celou částku zaplatit. Od následujícího dne tak žalobkyně žádá úrok z prodlení v zákonné výši. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila a souhlas žalovaného se předpokládá, jelikož se k výzvě soudu podle § 101 odst. 4 o. s. ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřil. 4. Soud zjistil následující skutečnosti. 5. Žalovaný a společnost [právnická osoba] podepsali dne 8. 10. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 12000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 8352 Kč, vše v 53 týdenních splátkách po 384 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (zákaznická karta č. zákazníka [číslo], smlouva o půjčce ze dne 8. 10. 2017, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalovanému oznámení, ve kterém jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (oznámení o postoupení ze dne 6. 1. 2021 a podací lístek ze dne 1.2.2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky před podáním žaloby (podací lístek, předžalobní výzva 29. 7. 2021). 6. Žalovaný a společnost [právnická osoba] dále podepsali dne 20. 6. 2007 smlouvu o půjčce [číslo] kterou se tato společnost zavázala poskytnout žalovanému půjčku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal ji vrátit a zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s touto půjčkou ve výši 5120 Kč, vše v 40 týdenních splátkách po 328 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. den od uzavření smlouvy. Částku žalovaný přijal v hotovosti při podpisu smlouvy. Ze smlouvy též plyne, že byla sjednána podle zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni (zákaznická karta č. zákazníka [číslo], smlouva o půjčce ze dne 8. 10. 2017, smluvní podmínky, smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek), o čemž zaslala dne 1. 2. 2021 žalovanému oznámení, ve kterém jej vyzvala k zaplacení do 10 dnů od doručení (oznámení o postoupení ze dne 6.1.2021 a podací lístek ze dne 1.2.2021). Žalovaný byl vyzván k úhradě celkové dlužné částky před podáním žaloby (podací lístek, předžalobní výzva ze dne 29. 7. 2021). 7. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 10. Podle § 41 občanského zákoníku vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 11. Podle § 451 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 12. Podle § 457 občanského zákoníku je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. 13. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o půjčce podle § 657 a násl. občanského zákoníku (viz přechodné ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Závazek vznikl tím, že na jejich základě bylo žalovanému nejprve na základě první smlouvy předáno 12 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 53 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 8 352 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému. Dále bylo žalovanému na základě druhé smlouvy předáno 8 000 Kč v hotovosti, jež byl žalovaný dle smlouvy povinen vrátit postupně v 40 týdenních splátkách. Ve smlouvě byl současně sjednán poplatek ve výši 5 120 Kč, který je třeba z právního hlediska považovat za úrok ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku (byť tak není nazván), neboť jde o úplatu za poskytnutí půjčky žalovanému. 14. Soud se dále zabýval platností smlouvy o půjčce, konkrétně ujednání o úroku. Z § 39 občanského zákoníku plyne, že neplatný je mj. právní úkon, který se příčí dobrým mravům. Jedná se o neplatnost tzv. absolutní, k níž soud musí přihlédnout i bez námitky účastníka (viz a contrario § 40a občanského zákoníku). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Hranicí přiměřenosti úroků je přibližně dvojnásobek či trojnásobek úrokové míry peněžních ústavů, byť u půjčky na základě smlouvy uzavřené mezi fyzickými osobami (zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci) by bylo možné i takovou míru akceptovat s ohledem na vyšší míru rizikovosti oproti půjčkám či úvěrům poskytovaným peněžními ústavy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2