23 C 43/2021-306 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně podala dne 19. 7. 2021 návrh na vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“) s odůvodněním, že manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu čj. , spisová značka, ze dne 6. 5. 2021, jehož právní moc nastala dne 28. 5. 2021. Jako předmět sporu vymezila nemovitost, a to pozemek č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, , a pozemek č. parc. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v obci , adresa, , vše zapsáno na LV č. , hodnota, pro katastrální území , adresa, , obec , adresa, , závazky ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření č. , hodnota, uzavřené dne 29. 8. 2011 s , právnická osoba, ., na základě které strany převzaly závazek ve výši 2 450 000 Kč, když k 6. 3. 2021 činila výše společného závazku 2 462 311,01 Kč, a pohledávka ke dni 6. 3. 2021 ze smlouvy o stavebním spoření uzavřené dne 22. 7. 2011 tvořila částku 555 150,39 Kč. Žalobkyně uvedla, že si nechala vypracovat společností , právnická osoba, ocenění předmětné nemovitosti, kdy obvyklá tržní hodnota byla určena částkou 5 900 000 Kč. Stran nemovitosti uvedla, že nemá o nemovitost zájem, že od rozvodu v ní bydlí žalovaný. Protože neměla povědomí o tom, zda žalovaný bude mít zájem o tuto nemovitost, a zda bude mít dostatek finančních prostředků k výplatě vypořádacího podílu, navrhla, aby soud rozhodl o tom, že se nařizuje prodej předmětné nemovitosti ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi sporné strany jednou polovinou. Dále navrhla, aby závazek ze smlouvy o překlenovacím úvěru ze stavebního spoření byl uložen zaplatit každé ze sporných stran jednou polovinou, a dále navrhla, aby pohledávka ze smlouvy o stavebním spoření byla rozdělena jednou polovinou ve prospěch každé strany.2. K žalobě podal žalovaný vyjádření, ve kterém doplnil žalobu o tvrzení, že manželství bylo rozvedeno po 7 letech, co manželka od rodiny odešla za svým milencem, sousedem, kde žije dodnes. Žalovaný uvedl, že od doby, kdy manželka společnou domácnost opustila, hradil všechny dluhy, veškeré náklady související s péčí o dům a o syna, včetně všech nákladů školy. Z tohoto důvodu reagoval ohledně návrhu dohody tím způsobem, že žádá o zaplacení společných dluhů, nákladů za péči o syna i dům. Uvedl, že si je vědom toho, že mohl navrhnout rozvod po odchodu manželky, že mohl a měl požádat o výživné pro syna a úhradu poloviny dluhů, které vznikly za manželství, nicméně toto neučinil s ohledem na děti (zejména kvůli synovi). Popsal, že si je vědom své chyby, kdy bývalá manželka měla prostor si vše promyslet a hodlá ho připravit o střechu nad hlavou. Proto nesouhlasil s prodejem domu a žádal, aby byl dům přikázán do jeho výlučného vlastnictví s tím, že cena domu bude stanovena znaleckým posudkem a požádal o započtení povinnosti bývalé manželky podílet se na úhradě dluhů, které hradil výlučně sám. Žalovaný navrhl, aby do masy SJM byly zahrnuty také ty částky, které hradil výlučně na dluhy on, a dále částky spojené s provozem a údržbou domu, a to za dobu od odchodu bývalé manželky za svým milencem (září 2014). Ve svém vyjádření dále uvedl, že musel doplatit úvěr č. , hodnota, , kdy v lednu 2018 doplatil 100 000 Kč, proto požadoval tuto částku započíst do SJM, a rovněž tak chtěl započíst polovinu z půjčky na školné syna ve výši 100 000 Kč, které bylo zaplaceno lesnickému učilišti. Žalovaný upřesnil, že nesplacený dluh za dům splácí po odchodu manželky výlučně on ze svých prostředků, dluh činí více jak 3 000 000 Kč bez budoucích úroků. Dále požadoval započíst i náklady na provoz domu a jeho udržování, kdy dům neobýval pouze on, ale také syn, který se krátce po odchodu matky vrátil bydlet k němu do domu. Tyto náklady vypočítal částkou 350 000 Kč půlročně. Jako důkaz navrhl výpověď syna a sousedů pro případ, že žalobkyně bude tuto skutečnost popírat. V žádném případě nesouhlasil s prodejem domu, neboť tento nejenom postavil, ale také vybavil, splácí jej, bydlí v něm poté, co manželka z domu odešla a žije se svým novým partnerem (tudíž má kde bydlet). Nesouhlasil ani s tvrzením žalobkyně, že stavební spoření je aktivem, neboť se jedná o způsob splácení úvěru a navrhl, aby soud nemovitost přikázal do jeho výlučného vlastnictví s určením povinnosti doplacení úvěru jemu s tím, že mu má být stanovena povinnost vyplatit žalobkyni na vypořádacím podílu částku 800 000 Kč.3. U jednání soudu dne 10. 1. 2022 se soud pokusil o mimosoudní řešení sporu s tím, že žalovaný nabídl postup, aby účastníci oslovili banku o vyčíslení pohledávky, nicméně žalobkyně se vyjádřila v tom smyslu, že pokud žalovaný na úhradu vypořádacího podílu nabízí maximálně 1 000 000 Kč, neshledává prostor pro mimosoudní jednání. A to zejména proto, že nesouhlasila, aby byly zohledněny platby žalovaného na úvěr do rozvodu manželství, a dále proto, že hodnoty nemovitostí neustále rostou. Žalobkyně má proto za to, že i pokud by závazek ze smlouvy o úvěru byl kolem 3 000 000 Kč, byl by nabízený vypořádací podíl ve výši 1 000 000 Kč nízký. Za této situace žalovaný u jednání soudu zmínil, že pokud by mělo být postupováno dle návrhu žalobkyně, měl by být „trestán za laskavost“, kdy se choval dle dohody se žalobkyní v tom smyslu, že bude pečovat o syna, že se na péči budou podílet oba s tím, že on bude platit úvěr. Po rozvodu měl zaplatit manželce dle dohody 500 000 Kč s tím, že dle dohody měli vyčkat na dosažení zletilosti syna, aby nemuseli syna zatahovat do právních sporů. Toto tvrzení žalovaného však žalobkyně popřela, naopak uvedla, že k žádné dohodě dojít nemohlo pro odmítavý postoj manžela cokoli řešit. Proto situaci nechali oba plynout a o domluvě, že žalobu o rozvod podají po dosažení zletilosti syna, nic neví, navíc žalobu podávala ona, a to v době, kdy synovi bylo 22 let. Manželka upřesnila, že po opuštění společné domácnosti s ní syn bydlel asi tři měsíce a žalovaný za toto celé období přispěl na jeho výživu částkou 15 000 Kč. Následně se syn vrátil bydlet k žalovanému, ona na výživu syna nepřispívala, nicméně tento případný nárok žalovaný nijak neřešil, nepodal si návrh na úpravu výživného k soudu. U tohoto jednání dne 10. 1. 2022 byl vymezen předmět sporu, tj. že v rámci řízení má být vypořádán rodinný dům, účastníci shodně uvedli, že je nezbytné zadat znalecký posudek za účelem stanovení obvyklé ceny nemovitosti s tím, že pokud žalovaný požaduje, aby mu byla nemovitost přikázána do výlučného vlastnictví, je povinen založit důkaz o prokázání svých možností vyplatit vypořádací podíl. Již u tohoto jednání žalovaný uvedl, že má bankou přislíbeno, že mu úvěr za tímto účelem poskytne a uvedl, že tento důkaz hodlá předložit u dalšího jednání. Za této situace žalobkyně změnila svůj požadavek v žalobě s tím, že pokud žalovaný prokáže solventnost, souhlasí s tím, aby mu nemovitost byla přikázána do výlučného vlastnictví. Dále bylo u tohoto jednání vymezeno, že předmětem vypořádání SJM je i závazek ze smlouvy o úvěru s tím, že žalovaný se nebrání tento závazek uhradit, pokud by se stal výlučným vlastníkem nemovitosti. Protože žalobkyně nesouhlasila s požadavkem žalovaného k započtení všech dluhů uhrazených žalovaným od opuštění společné domácnosti žalobkyní do rozvodu manželství, požádal žalovaný o poskytnutí koncentrační lhůty, aby mohl svá tvrzení podložit důkazy a uvést judikáty o rozporu s dobrými mravy. V koncentrační lhůtě do 24. 1. 2022 žalovaný dne 24. 1. 2022 doplnil, že s ohledem na jeho výlučné platby, a to již od doby, co manželka opustila společnou domácnost v září 2014, je nutné přihlédnout k disparitě podílu určeného soudem jako vypořádacího podílu ceny nemovitosti v SJM. Jako rozhodné období pro stanovení disparity označil dobu od 1. 9. 2014 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, tj. do 28. 5. 2021. Nerozporoval, že částky, které byly hypotečnímu ústavu uhrazeny do 31. 8. 2014 (tj. do opuštění společné domácnosti žalobkyní), jsou částkami spadajícími do SJM, nicméně všechny výlučné platby žalovaného stran nákladů domácnosti, nákladů syna na jeho přípravu na život, je nutné promítnout do disparity podílu. K prokázání toho, že rozhodné období pro stanovení disparity podílu bylo žalovaným určeno od 1. 9. 2014 do právní moci rozsudku o rozvodu manželství, navrhl provést důkazy svědky: , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, . Navržení svědci měli prokázat nepravdivost tvrzení žalobkyně o tom, že se podílela na jakýchkoli úhradách nebo vlastní péčí o domácnost, na úhradách nákladů školy syna. V tomto doplněném podání žalovaný opětovně zmínil, že účastníci měli uzavřenu dohodu, že se rozvedou po nabytí zletilosti syna, a že on zaplatí žalobkyni na vypořádací podíl 500 000 Kč, nicméně s vědomím, že pro soud toto jeho tvrzení je tvrzením proti tvrzení. Právě proto navrhl také svědky, aby mohli potvrdit, jak celá situace proběhla, a jak hradil dluhy žalobkyně a náklady na syna, které požaduje z jedné poloviny započíst. V koncentrační lhůtě požádal o nařízení znaleckého posudku o ceně nemovitosti se započtením částek, které výlučně hradil