230 C 80/2023-42 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které žalovanému dne [datum] poskytla při podpisu smlouvy úvěrovou jistinu 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal zaplatit do 4.2.2022 v týdenních splátkách po 456 Kč spolu s poplatkem za službu životního pojištění 360 Kč, úrokem z prodlení 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč Smlouva byla uzavřena v listinné podobě, podepsána vlastnoručně žalovaným. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě rodinných, majetkových, pracovních poměr, které ověřil doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas a dosud na něj uhradil pouze 1 372 Kč. Pohledávka za žalovaným byla posléze postoupena na žalobkyni. Žalobkyně nyní žádala vrácení neuhrazené úvěrové jistiny ve výši 15 000 Kč, dlužné úhrady za služby 10 988 Kč, kapitalizované úroky 3 790,40 Kč a kapitalizované zákonné úroku z prodlení ve výši 2 017,08 Kč. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, byť k tomu soudem byl vyzván, ústního jednání ve věci se bez omluvy nezúčastnil, ačkoli k němu byl řádně a včas předvolán. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast však omluvila. 4. Z listinných důkazů provedených při jednání ve věci soud zjistil následující skutečnosti. 5. Ve„ smlouvě o spotřebitelském úvěru v hotovosti“ [číslo] datované [datum] je uvedena jako jedna smluvní strana společnost [právnická osoba], [IČO], a jako druhé smluvní strana žalovaný (označený jako zákazník). Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal jej vrátit a uhradit administrativní poplatek 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 6 000 Kč, poplatek za pojištění 360 Kč a úrok 3 000 Kč. 6. Ze žádosti o spotřebitelský úvěr datované [datum] vyplývá, že žalovaný v době uzavírání úvěrové smlouvy měl přihlášen svůj trvalý pobyt na [anonymizováno] úřadě [obec], provozoval taxislužbu jako OSVČ s uváděnými příjmy 22 120 Kč měsíčně, s výdaji na bydlení 4 000 Kč měsíčně, platbami na sociální a zdravotní pojištění ve výši 4 000 Kč a 4 000 Kč na osobní spotřebu. 7. Oznámením ze dne 19.4.2023 oznámila právní předchůdkyně žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy [číslo] na žalobkyni a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 31 588 Kč do deseti dnů po obdržení dopisu (oznámení bylo odesláno dne 19.4.2023, jak vyplývá z podacího lístku). Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byl žalovaný dne 10.7.2023 vyzván z úhradě dlužných 33 331,92 Kč (výzva odeslána dne 19.4.2023, jak vyplývá z podacího lístku). 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 12. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť úvěr by byl sjednán jako spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný podle smlouvy vystupoval jako spotřebitel a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. f) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 občanského zákoníku) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Je tedy na místě aplikovat i příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance, C -679/18, a dále např. rozsudek Krajského 228 C 48/2022 soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně). 14. Žalobkyně obecně tvrdila, že při uzavírání smlouvy byla posuzována schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Jaká konkrétní zjištění ohledně schopnosti právě žalovaného splácet úvěr žalobkyně učinila však ve věci nebylo tvrzeno (ani prokázáno) – žaloba pouze odkazuje na údaje uvedené žalovaným zaznamenané v kartě zákazníka. Soud měl proto v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), aby doplnila svá tvrzení a označila důkazy k tomu, jaká konkrétní zjištění ohledně příjmů a výdajů žalovaného učinila v rámci posuzování schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr; žalobkyně se však jednání nezúčastnila. Jak plyne z ustálené judikatury, poučení podle § 118a o. s. ř. je zásadně poskytováno při jednání. Po účastníkovi lze spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti. Soud ani není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomu jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). 15. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení a důkazní stran toho, že její právní předchůdkyně jako poskytovatelka úvěru dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je/byla by smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o poplatcích, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině, smluvní pokutě a splatnosti. 16. Právní předchůdkyně žalobkyně nicméně žalovanému bez platného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 15 000 Kč, z nichž jí žalovaný vrátil pouze 1 372 Kč. Částka 13 628 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, který je žalovaný povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni. 17. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn.