207 C 115/2024-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 988 Kč se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od 30. 1. 2024 s poukazem na to, že mezi , právnická osoba, IČO , IČO, , jako právním předchůdcem žalobkyně, a žalovanou byla dne 27. 5. 2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala zaplatit úvěrujícímu spolu s poplatkem 15 401 Kč v 12 měsíčních splátkách po 3 784 Kč do 1. 6. 2023. Jednou ze složek poplatku byla částka 12 353 Kč jako sjednaný úrok za celou dobu splácení ve výši 69% ročně, další byl poplatek za zpracování úvěru 1 500 Kč. Protože žalovaná úvěr řádně neuhradila, úvěrující jí v souladu se smlouvou účtoval navíc úrok z prodlení 4 305,36 Kč. Žalovaná kromě zaplacené částky 6 284 Kč neuhradila na dluh nic ani přes předžalobní upomínku. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni, a to s účinností od 29. 1. 2024.1. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případně bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí, žalobkyně souhlasila již v žalobě. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zák. č. 99/1963 Sb. (o.s.ř.) bez jednání na základě předložených listinných důkazů.2. Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Výpisem z centrální evidence obyvatel byla prokázána právní osobnost žalované. Z úvěrové smlouvy ze dne 27. 5. 2022 a z tabulky umoření bylo prokázáno, že původní účastníci dne 27. 5. 2022 uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalované vyplatit úvěr v částce 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala společně s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 1 500 Kč a se smluvním úrokem 12 353 Kč vrátit do 12 měsíců, přičemž RPSN činí 11021 %. Dále soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že pohledávka byla smluvně postoupena a do postoupení pohledávky zaplatila žalovaná celkem 6 284 Kč, po postoupení pohledávky žalovaná ničeho nezaplatila.3. Úvěrová smlouva je podepsána žalobkyní i žalovanou. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 včetně podacího lístku bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky písemně vyzvala a výzvu odeslala žalované. Výzvou ze dne 22. 5. 2024 požadovala žalobkyně okamžitou úhradu dlužné jistiny včetně příslušenství, celkem 51 343,88 Kč nejpozději do 6. 6. 2024, postoupení pohledávky oznámil žalované původní věřitel dopisem ze dne 39. 1. 2024.4. Po provedení výše uvedených důkazů, které tvoří logický celek, soud postupem dle ust. § 132 o.s.ř. dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne 27. 5. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr 30 000 Kč, který měl být splacen včetně příslušenství ve 12 měsíčních splátkách po 3 784 Kč, smlouva je uzavřena písemně. Ze smlouvy vyplývá oprávnění žalobkyně ukončit smlouvu při porušování povinností žalovanou, zejm. při delším prodlení či nezaplacení více splátek. Podle zákaznické karty má žalovaná údajně měsíční výdaje toliko 6 000 Kč celkem (není zřejmé za co) a mzdu 23 180 Kč měsíčně, údajně též další (nespecifikovaný) příjem 25 000 Kč měsíčně, pracuje jako , Anonymizováno, a účelem úvěru je , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Z výzvy k úhradě dluhu a předžalobní upomínky k zaplacení dluhu bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou upomínala před podáním žaloby o úhradu částky 51 343,88 Kč, v oznámení o postoupení pohledávky je uvedena částka 59 613,16 Kč.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.) platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Speciální úprava pro spotřebitelské úvěry je dána dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), který se na smlouvu o úvěru včetně práv a povinností z ní vzniklých dopadá, neboť smlouva byla uzavřena mezi úvěrující žalobkyní (právní předchůdkyní) jakožto podnikatelem v rámci její obchodní činnosti s úvěrovanou žalovanou jakožto spotřebitelem (§ 1810 o.z.).6. Podle hlavy II, zejm. § 84 a 86 odst. 1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle tohoto ustanovení věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Jedná se o neplatnost sice zdánlivě relativní (až od 29. 5. 2022 jednoznačně absolutní, k níž je soud povinen přihlédnout z moci úřední), nelze však vyjít jen z doslovného znění zákona.7. Dle ustálené judikatury (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn.: , spisová značka, ) je výrazem posouzení úvěruschopnosti věřitele verifikovat si údaje poskytnuté potenciálním dlužníkem nejenom např. vyžádáním si potvrzení o příjmu, ale ověřením si tvrzení z veřejně přístupných registrů a následně na základě verifikovaných údajů vyhodnotit schopnost dlužníka úvěr splatit, když zákonem chráněným zájmem není jenom ochrana spotřebitele před nepříznivými důsledky platební neschopnosti, ale i ochrana společnosti jako celku před negativními dopady předluženosti jejích členů v podobě navýšení přímých a nepřímých sociálních výdajů. Ze žalobkyní předložených důkazů nevyplynulo, že by u žalované ověřovala s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet, naopak z karty zákazníka je zřejmé, že jsou zde uvedeny zjevně podhodnocené výdaje, neodpovídající běžně známým poměrům. Tvrzený celkově použitelný příjem 48 180 Kč měsíčně (neodůvodněný součet příjmu ze zaměstnání a dalšího příjmu 25 000 Kč měsíčně) s odečtením toliko výdajů 6 000 Kč a „externích splátek“ (?) 5 000 Kč měsíčně je tak uveden evidentně účelově, aby žadatel kritéria pro poskytnutí úvěru teoreticky splnil.8. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Ustanovení § 9 dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb. sankcionovalo porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí absolutní neplatnosti smlouvy, přičemž k absolutní neplatnosti je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem vůbec v úvahu, jako by tomu bylo u případů relativní neplatnosti. Obdobné pravidlo zakotvuje i znění aktuálního zákona č. 257/2016 Sb. v § 87 odst. 1 ve znění účinném od 29. 5. 2022. Smlouva v daném případě sice byla podepsána 27. 5. 2022 a formálně vzato ještě nebyla absolutní neplatnost stanovena zákonem, nicméně šlo o vyústění předchozích poznatků o neserióznosti v přístupech některých poskytovatelů a o obcházení zákona či porušení dobrých mravů takovým postupem. Nadto by směřovalo proti smyslu a účelu zákona č. 257/2016 Sb., který reagoval na nutnost zvýšit ochranu spotřebitelů, aby se výkladem ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (svádějícím k posouzení neplatnosti jako relativní), postavení spotřebitele zhoršilo oproti výkladu ust. § 9 zák. č. 145/2010 Sb. Evidentně tak aktuální úprava reagovala na dosavadní nutnost překlenovat tento rozpor výkladem (zejména teleologickým).9. Dle ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) má soud za prokázánu skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, pokud v řízení nevyšel najevo opak. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalobkyně u žalovaného ověřovala s odbornou péčí schopnost úvěr splácet, ačkoli jí to zákon pod sankcí absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy ukládá, zjevně účelově podhodnocenými výdaji úvěrované je prokázán opak, tedy nedostatek odborné péče poskytovatele úvěru.10. Ustanovení § 2991 až 2993 obč. zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále „o.z.“) stanoví, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán, v