207 C 197/2023-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] podle níž žalovaný v plném rozsahu nevrátil vyplacené finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně žalovaný z celkové částky 27 888 Kč (kterou tvoří jistina 15 000 Kč, kapitalizovaný úrok, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek) uhradil celkem 11 592 Kč, což bylo dle„ Předpisu splátek“ započteno na úhradu převážné části poplatků a kapitalizovaného úroku a částečně na jistinu, žalovaná částka 25 296 Kč tak představuje neuhrazenou jistinu úvěru 9 125,10 Kč a nesplacenou část úroků a poplatků, vedle toho 9 000 Kč smluvní pokuty. 2. Žalovaný se k jednání nedostavil ani se ve věci nevyjádřil, právní zástupce žalobkyně se k jednání omluvil. Soud proto ve věci rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě předložených listinných důkazů. 3. Podle smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] půjčila právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal v hotovosti a zavázal se tento úvěr vrátit ve 14 splátkách po 1 992 Kč měsíčně. Smlouva byla uzavřena v listinné podobě. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, svůj podpis nijak nezpochybnil a vedle jistiny ve výši 15 000 Kč se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru 1 394 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 2 700 Kč a úroky z jistiny ve výši 1 444 Kč, celkem po 14 měsících měl splatit 27 888 Kč. Z obsahu smlouvy nijak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet, spokojila se s dotazníkovým způsobem, a nijak nedoložila, že by zjištěné informace ověřila (samy výplatní pásky nevypovídají nic o schopnosti splácet, nejsou-li uvedeny a ověřeny výdaje). Dle žalobních tvrzení a přehledu plateb v hotovosti žalovaný na úvěr zaplatil pouze částku 11 592 Kč od [datum] do [datum]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za doložené, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně ve spojení s poštovním podacím lístkem dokládají, že žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení upomenut s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu. 4. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr zaplatil více, než uváděla žalobkyně, resp. než plyne z přehledu úhrad. Soud tedy vycházel z toho, že více uhrazeno nebylo. 5. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná sjednaly dne [datum] smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal zaplatit ve sjednaných splátkách. Svůj závazek však v celém rozsahu nesplnil, zůstatek úvěru ve shora popsaném rozsahu nezaplatil a neuhradil ani další smlouvou sjednané nároky. 6. Po zhodnocení shora uvedených zjištění soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě společnost [právnická osoba], žalovanému poskytla a vyplatila úvěr ve výši 15 000 Kč, a to za sjednaný úrok ve výši deklarované jako 15 % ročně z této částky, údajně v pevné částce 1 444 Kč, ve skutečnosti celkem 12 888 Kč, když ekonomickým účelem„ poplatku za poskytnutí úvěru“ je navýšení ceny půjčených peněz, tedy zisk z úvěru, což je funkcí úroků. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit včetně těchto úroků ve 14 měsíčních splátkách, což nesplnil, neboť uhradil jen částku 11 592 Kč. Soud tak shledal žalobu co do částky 3 408 Kč jakožto dlužné jistiny po právu a dle ust. § 2395 o. z. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovanou dle § 1879 a násl. o. z. postoupena, tuto částku zaplatit. Za stavu, kdy se žalovaný řádným nezaplacením jistiny dostal do prodlení dle § 1968 o. z., je povinen dle ust. § 1970 o. z. zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení, a to v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Krajský soud v Praze se již aktuálně vyslovil k dříve sporné otázce, zda aktuální právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru má v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele za následek absolutní či relativní neplatnost příslušné úvěrové smlouvy a dospěl ke zcela logickému závěru, že i podle aktuálně platné právní úpravy je následkem porušení této povinnosti neplatnost smlouvy absolutní. Zdejší soud se s argumentací uvedenou např. v rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] zcela ztotožňuje, považuje ji za správnou, a proto na tam uvedenou argumentaci odkazuje. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Ze smlouvy bylo prokázáno, že žalovaný se vedle jistiny zavázal hradit různě nazvané administrativní poplatky a úroky, tyto smluvní úroky činí dle smlouvy o úvěru celkem 73,64 % ročně z jistiny, přičemž celkové náklady spotřebitelského úvěru podle smlouvy o úvěru činí 12 888 Kč za 14 měsíců, částka k vrácení po 14 měsících je 27 888 Kč Tyto úroky včetně neoprávněně požadovaných poplatků soud pokládá za zjevně rozporné s dobrými mravy, a to tím spíše v situaci, kdy k povinnosti posouzení úvěruschopnosti, kterou úvěrujícímu ukládalo dříve ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a nyní s účinností od [datum] ust. § 86 zák. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v zájmu odpovědného úvěrování, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně naprosto formálním až formalistickým způsobem, tj. předtištěným a drobně psaným„ prohlášením dlužníka“ ve smluvních podmínkách, smlouva je tak neplatná a požadovat lze pouze vrácení poskytnuté částky. Ujednání stran o povinnosti žalovaného zaplatit úvěrujícímu úplatu soud nadto posoudil jako neplatné dle ust. § 588 o. z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy, v této části proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. S ohledem na plnění žalovaného ve výši 11 592 Kč je tedy žaloba důvodná co do částky ve výši 3 408 Kč (rozdíl oproti jistině 15 000 Kč) a ve zbylém rozsahu ji soud zamítl, tedy rozhodl, jak uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci úspěšnější, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.