208 C 1/2024 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedeného úvěru, poskytnutého ve výši 120 000 Kč, smluvního úroku ve výši 26,88 % ročně, zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný ale poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Z předložené smlouvy o úvěru ze dne [datum] a všeobecných smluvních podmínek bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr byl splatný ve splátkách po částkách ve výši minimálně 2,696 % z úvěrového rámce, tj. 3 235 Kč měsíčně se splatností do každého 20. dne v měsíci počínaje dnem [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě. 4. Žalovaný se kromě jistiny úvěru zavázal zaplatit smluvní úrok ve výši 26,88 %. Pro případ prodlení s vrácením úvěru se žalovaný zavázal zaplatit účelně vynaložené náklady a smluvní pokutu ve výši 500 Kč z každé dlužné splátky, žalobkyně účtuje smluvní pokutu celkem za 2 splátky ve výši 1 000 Kč. 5. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil 39 410 Kč, celkově načerpal částku ve výši 140 600 Kč. Splátky byly rozpočteny na úrok a jistinu, ke dni zesplatnění činila dlužná jistina částku 119 952,85 Kč. Žalobkyně se dále domáhá poplatků za sjednané pojištění ve výši 863,76 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, které byly rovněž obsaženy ve smlouvě 6. Podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2398 odst. 1 o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode den, kdy byl o vrácení požádán. 9. Smlouva o úvěru ke své platnosti nevyžaduje písemnou formu právního jednání, lze ji tedy uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Proto se soud nezabýval tím, zda smlouva byla uzavřena elektronicky v písemné formě alespoň v souladu s § 562 o. z. Patrně nebyla, neboť ani podle tvrzení žalobkyně nebyly využity žádné elektronické služby důvěryhodné identifikace a autentizace žalovaného. Z předložených dokumentů také nevyplývá, že by k danému právnímu jednání došlo v elektronickém systému, v němž jsou záznamy prováděny systematicky a posloupně a jsou chráněny proti změnám. Z hlediska § 561 o. z. je také zřejmé, že smlouva nebyla žalovaným elektronicky podepsána uznávaným či jen zaručeným elektronickým podpisem. 10. V daném případě nicméně není pochyb o tom, komu a za jakých podmínek byly finanční prostředky zapůjčeny, finanční prostředky převzal žalovaný, nedostatek písemné formy není relevantní. 11. Protože žalovaný úvěr ve sjednané lhůtě nevrátil, shledal soud žalobu co do nesplacené jistiny úvěru po právu a uložil žalovanému povinnost dlužnou částku zaplatit. 12. Dále soud žalovanému uložil povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Tento nárok vyplývá ze zákona a prováděcího předpisu. 13. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Protože účastníci smlouvy sjednali pokutu řádně a v souladu s § 12 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, bylo i co do smluvní pokuty žalobě vyhověno. 15. Podle § 1802 o. z. mají-li být u adhezní smlouvy plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Rovněž úrok ve výši 26,88 % odpovídá situaci na trhu úvěrů, skutečnosti, že se jdná o nebankovní úvěr bez určení účelu, účtovaný po zákonem stanovenou dobu a dále již jen ve výši zákonného úroku z prodlení. Proto i co do úroku bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno. 17. Shodně soud vyhověl žalobě na zaplacení nákladů na vymáhání, tyto byly řádně sjednány ve smlouvě, žalovaný jejich výši předem znal a tato výše odpovídá administrativním výdajům na zhotovení písemností zasílaných žalovanému, včetně upomínek a poštovnému. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 27 838,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 897 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 416,61 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 18 960 Kč ve výši 3 981,60 Kč.