210 C 90/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala svou žalobou proti žalovanému zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně – společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, , uzavřela se žalovaným dne 1. 2. 2007 smlouvu o půjčce č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Ve smlouvě se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku 30 528 Kč (z toho 18 000 Kč jistina a 12 528 Kč souhrnný poplatek). Půjčku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 576 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 1 800 Kč.2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a žalobkyní, došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni s účinností od 1. 7. 2015. Ke dni postoupení činila pohledávka celkem částku 28 728 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 18 000 Kč a nedoplatku souhrnného poplatku ve výši 10 728 Kč.3. Protože ve věci nebyl vydán platební rozkaz, soud změnil poplatkovou povinnost žalobkyně. Změna spočívá v tom, že její povinností zaplatit soudní poplatek není pouze částka 400 Kč, jako je tomu při vydávání EPR, nýbrž je nutno zaplatit částku 1 000 Kč, když soud ve věci bez dalšího musel nařídit jednání.4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z ústního jednání, které se konalo dne 31. 7. 2024, se žalobkyně omluvila, žalovaný se na něj bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) v nepřítomnosti účastníků.5. Soud provedl dokazování smlouvou o půjčce č. , tel. číslo, , kopiemi smluvních podmínek, kopií smlouvy o postoupení pohledávek, přílohami smlouvy o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávek, dokladem o odeslání oznámení o postoupení pohledávek, potvrzením o zaplacení kupní ceny, výpisem z obchodního rejstříku společnosti , Anonymizováno, výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně, předžalobní upomínkou, dokladem o odeslání předžalobní upomínky a poštovním podacím archem.6. Ze shora provedených důkazů zjistil soud následující skutkový stav: Smlouvou o půjčce, jak výše uvedeno, bylo prokázáno, že dne 1. 2. 2007 právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v hotovosti částku 18 000 Kč a žalovaný se zavázal právnímu předchůdci žalobkyně vrátit poskytnutou částku společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 528 Kč, celkem tedy 30 528 Kč. Dlužná částka měla být splacena v 53 pravidelných týdenních splátkách po 576 Kč. Žalovaný uhradil žalobkyni pouze částku ve výši 1 800 Kč. Uvedená pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni od původního věřitele, jak výše uvedeno.7. Dle § 3028 odst. 1 nového občanského zákoníku se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku není-li stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných, jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé před dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. O tom ale z obsahu spisu nic nevyplývá, proto soud věc posoudila podle právních předpisů ve znění do 31. 12. 2013.8. Dle § 657 a § 658 odst. 1 zák. č. 40/1964, Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.9. Dle § 517 odst. 1 a 2 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Dle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.11. Podle § 524 občanského zákoníku věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.12. Soud se nejprve zabýval svojí pravomocí spor rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie a žalovaná má bydliště v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru, je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 17 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.13. Soud zhodnotil všechny důkazy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti (§ 132 o. s. ř.), přičemž přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Poté dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně.14. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka peněžité částky 18 000 Kč. U smlouvy o půjčce se dle právní teorie jedná o tzv. kontrakt reálný, tudíž kontraktační proces je dovršen až předáním předmětu smlouvy smluvní stranou druhé smluvní straně, v daném případě tedy předáním peněz žalobkyně žalovanému. Tímto okamžikem počínají ze smlouvy plynout práva a povinnosti. Je nepochybné, že původní věřitel svou povinnost, vyplývající ze smlouvy, tedy žalovanému předat částku 18 000 Kč, splnil, to ostatně žalovaný podpisem smlouvy v obou případech stvrdil, když potvrdil, že převzal tuto půjčku v hotovosti.15. Pokud jde ale o „souhrnný poplatek“ ve výši 12 528 Kč, přidružený k jistině a převyšující jistinu o 50 %, soud uzavřel, že jeho pravá povaha je zřejmá. Ve skutečnosti se jedná o další, tentokrát už skrytý úrok, který navyšuje cenu půjčovaných peněz. Soud v souladu se zákonem toto ujednání posuzoval podle obsahu, nikoliv podle označení. Platba s názvem „souhrnný poplatek“ je dle názoru soudu neurčitá, tudíž nepřehledná, není vysvětleno a doloženo, z jakých konkrétních úkonů se částka skládá, není zřejmé, jak původní věřitel právě k této částce dospěl.16. Pokud byla půjčka sjednána na dobu 53 týdnů, její fakticky požadované navýšení o 12 528 Kč lze v podstatě podřadit pod "úrok". Úrok, převyšující 50% jistiny, podstatně přesahuje běžnou, obvyklou úrokovou míru v době jejich sjednání, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování krátkodobých úvěrů nebo půjček bez určení účelu, která činí zhruba 20 % (viz např. Úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami rezidentům ČR – stavy obchodů (%), položka UK6 – Domácnosti a NISD (S.14+S.15) – na spotřebu – splatnost do 1 roku včetně, dostupná na www.cnb.cz). Bez významu není ani skutečnost, že žalovaná při sjednávání půjčky pravděpodobně jednala v tíživé situaci. V podrobnostech dále soud odkazuje na ustálenou rozhodovací činnost Nejvyššího soudu ČR v otázce výše sjednaných úroků v rozporu s dobrými mravy, zejména pak na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004. Více než trojnásobek obvyklých sazeb je podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy (k tomu dále viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 33 Odo 875/2005 nebo 32 Odo 3010/2007).17. Ve smyslu § 41 obč. zák. je však možné neplatné ustanovení o poplatku či odměně oddělit od ostatních částí smlouvy. Lze tak dospět k závěru, že původní věřitel a potažmo tedy i žalobkyně má nárok pouze na splacení dosud nesplacené výše jistiny. Zbývající část smlouvy o půjčce byla shledána absolutně neplatnou.18. Povinností žalovaného v souladu se zákonem je splatit věřiteli částku celkem 18 000 Kč. Z tvrzení samotné žalobkyně se podává, že žalovaný původnímu věřiteli vrátil částku 1 800 Kč, takže by měl doplatit na jistině 16 200 Kč, avšak na neplatně sjednaném „souhrnném poplatku“ ničeho. Žalovanou uh