214 C 31/2024-50 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10188,22 Kč a příslušenství s odůvodněním, že její právní předchůdkyně, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , uzavřela se žalovanou dne 22. 6. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě žalovaná stvrdila převzetí částky 12 000 Kč a zavázala se k úhradě celkové částky 22 302 Kč s tím, že dlužnou částku uhradí ve 14 splátkách po 1 593 Kč. Žalovaná se tak zavázala kromě poskytnuté částky 12 000 Kč zaplatit úrok 609 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč. Žalovaná sjednanou částku nehradila řádně a včas, a do sjednané doby splatnosti úvěru svůj závazek nesplatila. Uhradila celkem částku 4 800 Kč, proto žalobkyně po žalované požadovala jistinu ve výši 9 521,70 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 385,09 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 4 599 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 299,07 Kč, nesplacený inkasní poplatek 1 697,14 Kč a smluvní pokutu ve výši 666,52 Kč (jedná se o 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení z nesplacené jistiny 9 521,70 Kč za období od 23. 8. 2023 do 1. 11. 2023). Na žalobkyni byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 9. 4. 2024 s tím, že svůj dluh má zaplatit nejpozději do 19. 4. 2024.2. V průběhu řízení podáním ze dne 2. 9. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 6 000 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 000 Kč od 2. 8. 2024 do 1. 9. 2024 a z částky 6 000 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení. Soud proto dle § 96 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) řízení částečně zastavil.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, proto soud podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění.5. Podle předložené listiny nazvané „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ datované dne 22. 6. 2022 se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, tento žalovaná převzala v hotovosti a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky a úrok ve výši 609 Kč, úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 5 880 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 653 Kč a inkasní poplatek ve výši 2 160 Kč uhradit ve 14 splátkách po 1 593 Kč. Pro případ prodlení žalované s jakoukoli úhradou obsahuje listina i sankční ujednání. Žalovaná žalobkyni zaplatila před podáním žaloby 4 800 Kč a následně dne 1. 8. 2024 zaplatila 3 000 Kč a dne 1. 9. 2024 zaplatila 3 000 Kč.6. Žalobkyně upomínala žalovanou o zaplacení předžalobní výzvou ze dne 9. 4. 2024 s uvedením splatnosti nejpozději 19. 4. 2024.7. Žalovaná v průběhu řízení tvrzení žalobkyně nerozporovala, netvrdila, že by zbylé poskytnuté peněžní prostředky řádně vrátila.8. Soud posoudil věc po právní stránce následujícím způsobem. Na danou věc aplikoval zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu (dále jen nařízení), vše ve znění účinném v době tvrzeného právního jednání.9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle čl. 3 bodu 10 nařízení pro účely tohoto nařízení se rozumí „elektronickým podpisem“ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání.11. Podle § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz aktuálně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).13. Žalobkyně založila listinu – žádost o úvěr ze dne 22. 6. 2022, dle které je možné zjistit, že žalovaná byla na mateřské dovolené, pobírala rodičovský příspěvek 10 000 Kč a ostatní státní příspěvky ve výši 500 Kč, tudíž disponovala měsíčním příjmem 10 500 Kč. Soud dále zjistil, že výdaje na bydlení a energie byly určeny částkou 1 000 Kč, a za dopravu, jídlo a osobní náklady žalovaná celkově vydávala 6 960 Kč. Ohledně bydlení žalobkyně výdaje žádným způsobem neověřovala, vyšla z údaje žalované a spokojila se s tím, že žalovaná dosahuje použitelného měsíčního příjmu 2 540 Kč. Za dané situace dospěl soud proto k závěru, že žalobkyně svoji povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalované nesplnila.14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Protože v řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč a žalovaná na dluh zaplatila pouze 10 800 Kč, má žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., dle § 2993 o. z. právo na vydání těchto prostředků, jelikož nebylo zjištěno, že by žalovaná zbylou částku ve výši 1 200 Kč zaplatila.17. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Takovou výzvu žalobkyně učinila dne 9. 4. 2024 s určením splatnosti dne 19. 4. 2024, od následujícího dne je žalovaná v prodlení.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 014 Kč, přičemž tato částka představuje 41,34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 70,67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29,33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 188,22 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 pí