214 C 59/2022-227 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu zaplacení částky ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 30 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení, žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nárok na vrácení vyplacené adaptační provize ve výši 30 000 Kč, kterou žalobkyně vyplatila žalovanému dne 28. 2. 2019 ve výši 20 000 Kč a dne 15. 3. 2019 ve výši 10 000 Kč. Svůj nárok žalobkyně opírá o smlouvu o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019 (dále též jen „předmětná smlouva o obchodním zastoupení“), jejíž nedílnou součástí je Provizní řád interní obchodní služby , Anonymizováno, č. , hodnota, SM (dále jen „Provizní řád“) a jeho Příloha č. 2 – Speciální provize a Příspěvky (dále jen „Příloha č. 2). Žalobkyně uvedla, že na základě předmětné smlouvy o obchodním zastoupení se žalovaný zavázal pro žalobkyni vykonávat zprostředkovatelskou činnost v oblasti pojišťovnictví, v obchodní struktuře žalobkyně byl zařazen na pozici manažera obchodní skupiny (dále též jen „, jméno FO, “). Stran adaptační provize s ním byl dne 7. 2. 2019 podepsán rozvojový plán, formulář s názvem „SCHVÁLENÍ , jméno FO, – , jméno FO, ". Žalobkyně dne 28. 2. 2019 vyplatila žalovanému adaptační provizi za leden 2019 ve výši 20 000 Kč a dne 15. 3. 2019 mu vyplatila adaptační provizi za únor 2019 ve výši 10 000 Kč. Předmětná smlouva o obchodním zastoupení byla vypovězena ze strany žalovaného, výpověď byla žalobkyni doručena dne 15. 4. 2019. Výpovědní doba činila jeden měsíc a skončila dne 31. 5. 2019. Spolupráce žalobkyně a žalovaného trvala od 1. 1. 2019 do 31. 5. 2019. V Příloze č. 2 bylo sjednáno, že v případě ukončení smlouvy o obchodním zastoupení do dvou let od nástupu, z jakéhokoliv důvodu, je zprostředkovatel povinen vrátit všechny vyplacené adaptační provize. Podmínky pro vznik nároku na vrácení adaptační provize byly splněny, žalovaný porušil povinnost plynoucí mu ze smlouvy, na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatil. Žalobyně dále tvrdil, že na základě akceptace výpovědi smlouvy ze dne 16. 4. 2019 žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni vyplacenou provizi do 31. 5. 2019, od 1. 6. 2019 tak je žalovaný v prodlení se zaplacením a žalobkyni tak náležejí i úroky z prodlení ve výši 9,75 % z dlužné částky ročně. Následně žalobkyně po poučení soudem, že listina ze dne 16. 4. 2019 neobsahuje výzvu k zaplacení předmětné částky a nebyla tak způsobilá vyvolat splatnost předmětné částky, doplnila svoje tvrzení tak, že výzvou k zaplacení je předžalobní upomínka ze dne 10. 9. 2021, její doručení je prokazováno poštovním podacím archem ze dne 13. 9. 2021.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz č. j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , který byl žalovanému doručen dne 2. 4. 2022, žalovaný proti němu dne 7. 4. 2022 podal odpor, tím byl elektronický platební rozkaz zrušen. K věci samé žalovaný potvrdil, že mu byla žalobkyní dne 28. 2. 2019 vyplacena částka 20 000 Kč a dne 15. 3. 2019 částka 10 000 Kč. Měl však za to, že nárok na vrácení těchto částek žalobkyně nemá. Uvedl, že úspěšně splnil výběrové řízení u žalobkyně na pozici manažera, začal plnit předepsané vzdělávání pro manažery, byla mu předložena smlouva o obchodním zastoupení, bylo dohodnuto, že bude vykonávat funkci manažera s tím, že toto si stvrdili dne 28. 1. 2019 s regionálním ředitelem , jméno FO, písemně, kdy jeho výdělek měl činit 30 000 Kč měsíčně. On během ledna, února a března 2019 absolvoval všechna školení, složil požadované testy, zpočátku se jednalo o kurzy společné s obchodními zástupci, proto s ním byla původně uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, poté následovalo vzdělávání manažerské. Vzhledem k tomu, že lednová provize mu byla vyplacena se značným zpožděním až v únoru 2019 a pouze částečně, trval na zaplacení celé odměny. Bylo mu však doporučeno, aby ukončil přípravu manažera a začal pracovat jako obchodní zástupce, což bylo v rozporu s pozicí, na kterou byl přijat. Žalobkyně pro něho neměla skupinu, kterou by si mohl převzít a dále budovat. Zájem o pozici obchodního zástupce neměl, také měl za to, že by tím ztratil nárok na vyplácení manažerské adaptační provize. Celkovou vyplacenou částku 30 000 Kč hodnotil jako lednovou adaptační provizi vyplacenou ve dvou splátkách, a to v únoru a v březnu 2019. U Obvodního soudu pro , adresa, se domáhal v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, doplacení 30 000 Kč jako adaptační provize za únor 2019. Z důvodu neserióznosti žalobkyně zajistit mu manažerskou funkci a vyplatit adaptační provizi smluvní vztah ukončil. Pro případ, že by nárok žalobkyně byl dán, namítal jeho promlčení, vycházel z toho, že částka 20 000 Kč mu byla vyplacena 28. 2. 2019, žaloba byla podána 15. 3. 2019, od doby vyplacení částky uplynula doba delší než tři roky, proto žalobkyně nárok na zaplacení částky nemá; ohledně částky 10 000 Kč úváděl, že je nárok k posouzení. Dále žalovaný namítal, že žaloba by měla být zamítnuta i z důvodu rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně si byla vědoma toho, že jakožto práci poskytující subjekt má silnější a nadřazené postavení proti osobě fyzické, byť podnikateli. Žalovaný namítal, že s ním byla uzavřena smlouva manažerská, která byla ústní, stvrzena byla na konci ledna dohodou uzavřenou žalovaným a regionálním ředitelem , jméno FO, dne 28. 1. 2019. Ohledně vyplacených částek se tedy nejednalo o adaptační provizi pro obchodní zástupce, ale o provizi manažera na základě samostatného zvláštního ujednání s tím, že žalobkyni nevznikl nárok na vrácení předmětné částky. Dále žalovaný namítal, že obchodní podmínky byly sepsány takovým typem písma, které vyžaduje výraznou pozornost, nebyly mu předloženy při uzavírání manažerské smlouvy.3. Žalobkyně popírala, že by s žalovaným byla uzavřena jiná smlouva, než předmětná smlouva o obchodním zastoupení z 1. 1. 2019, případně že by žalobkyně po žalovaném chtěla výkon jiné činnosti, než byl sjednán v předmětné smlouvě o obchodním zastoupení. Dále uváděla, že námitka promlčení není důvodná, neboť promlčecí lhůta začala běžet teprve od doby, kdy právo mohlo být u orgánů veřejné moci uplatněno poprvé. Takovým okamžikem mohlo být až ukončení spolupráce mezi žalobkyní a žalovaným a teprve od té doby vznikl nárok na vrácení adaptační provize. V předmětné věci došlo k ukončení smlouvy o obchodním zastoupení ke dni 31. 5. 2019. Teprve dnem následujícím, tj. 1. 6. 2019 mohla žalobkyně svůj nárok na vrácení adaptační provize poprvé uplatnit u soudu, promlčecí doba činí tři roky, žaloba byla podána 15. 3. 2022, pohledávka žalobkyně tak není promlčená. K námitce žalovaného, že nárok je v rozporu s dobrými mravy žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení v postavení obchodního zástupce jako nezávislý podnikatel, to je profesionál v oboru zprostředkování pojištění, k této činnosti měl také povolení vydané , Anonymizováno, jako vázaný zástupce, se smlouvou o obchodním zastoupení včetně vnitřních předpisů žalovaný souhlasil, za celou dobu trvání smluvního vztahu nezprostředkoval uzavření žádné pojistné smlouvy, nelze tedy hovořit o tom, že by pro žalobkyni za trvání obchodního zastoupení vyvinul činnost, kterou by bylo možné považovat za reálný přínos.4. Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne , datum, , č. j. , právnická osoba, bylo ve věci nařízeno setkání u mediátorky , tituly před jménem, , jméno FO, . Z potvrzení mediátorky ze dne 22. 8. 2022 bylo zjištěno, že obě strany se zúčastnily prvního setkání se zapsaným mediátorem. Ze sdělení právních zástupců účastníků bylo zjištěno, že o mediaci neměli zájem.5. Při jednání dne 29. 4. 2024 byli úastníci poučeni o tom, že po právní stránce je nárok žalobkyně hodnocen jako nárok ze závazkového vztahu (nikoliv z bezdůvodného obohacení). Žalovaný byl podle § 118a o. s. ř. vyzván, aby dotvrdil, jaká konkrétní manažerská smlouva s ním byla sjednána, aby dotvrdil její obsah a uzavření takové smlouvy včetně jejího obsahu prokázal. Poučen o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního.6. Žalovaný uvedl, že žádná písemná manažerská smlouva uzavřená nebyla, že ji tedy nemůže prokázat, jediný podpůrný dokument o uzavření manažerské smlouvy je dokument z 28. 1. 2019.7. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 1. 1. 2019 byla uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a že žalovanému byla dne 28. 2. 2019 vyplacena částka 20 000 Kč a dne 15. 3. 2019 částka 10 000 Kč, dále bylo nesporné, že žalovaný dne 11. 4. 2019 vypověděl smlouvu o obchodním zastoupení, žalobkyně mu přípisem ze dne 16. 4. 2019 sdělila, že výpověď dne 15. 4. 2019 obdržela a akceptuje ji.8. Mezi účastníky bylo sporné, zda částka 30 000 Kč byla vyplacena na základě smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019 nebo jiné smlouvy a zda žalobkyni vznikl nárok na vrácení této částky.9. Z obchodního resjtříku bylo zjištěno, že žalobkyně od 16. 10. 2017 do 15. 1. 2021 podnikala pod obchodní firmou (názvem) , právnická osoba10. Ze smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 1. 1. 2019 bylo zjištěno, že žalobykně (podnikající tehdy p