218 C 113/2024-55 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení úvěru ve výši 13 000 Kč, poplatků spojených s úvěrem v celkové výši 3 536,84 Kč a smluvní pokuty ve výši 413,24 Kč s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil a nezaplatil ani další sjednané nároky.2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalobkyně se k jednání nedostavila, předem svou neúčast omluvila, na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k jednání též nedostavil, k věci se nevyjádřil. Soud za tohoto stavu jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve výši 3 510 Kč a poplatky za službu „Informační , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši 29 Kč měsíčně do 24. 5. 2023. Dále se žalovaný zavázal pro případ prodlení se splacením úvěru hradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . V rámci toho vyplnil své identifikační údaje, totožnost žalovaného byla doložena kopií jeho občanského průkazu. Výplata finančních prostředků na bankovní účet žalovaného byla prokázána zprávou , jméno FO, , jméno FO, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . Žalovaný netvrdil, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by podle uzavřené smlouvy úvěr žalobkyni vrátil, soud proto vycházel z toho, že úvěr (v celém rozsahu) zaplacen nebyl., právnická osoba, posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že nejprve zjistila u žalovaného informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žalovaného žijících se žalovaným ve společné domácnosti, dále počet členů společné domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje žalovaného, jeho čisté příjmy. Dále žalobkyně ověřovala, zda žalovaný nemá záznamy v registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, katastrální rejstřík – kontrola platnosti adresy a Registr „sankční seznamy“. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že počet členů ve společně hospodařící domácnosti je , Anonymizováno, . Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činila , částka, , na bydlení , částka, , další nezbytné výdaje , částka, a ostatní zbytné výdaje , částka, . Žalovaný uváděl čistý měsíční příjem ve výši , částka, , výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činila , částka, , disponibilní příjem , částka, . K ověření poměrů žalovaného žalobkyně předložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za období od 25. 2. 2023 do 31. 3. 2023. Z tohoto výpisu bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil , částka, , kreditní obrat za sledované období byl , částka, , debetní obrat , částka, , konečný zůstatek činil , částka, . Žalovaný měl ve sledovaném období příjem ze zaměstnání ve výši , částka, , zaplatil splátku úvěru ve výši , částka, (příjemce , jméno FO, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . , Anonymizováno, .). Na účet s názvem , jméno FO, byla v průběhu sledovaného období převedena celková částka 8 000 Kč, dále byla prováděna řada transakcí platební kartou (nákupy potravin, pohonných hmot apod.). Dne 30. 3. 2023 a 31. 3. 2023 pak žalovaný odesílal částku 1 Kč na účty s názvem , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . , Anonymizováno, o, Anonymizováno, a , právnická osoba, Podle obecné zkušenosti se s vysokou pravděpodobností jednalo o verifikační platby k žádostem o poskytnutí dalších úvěrů či zápůjček.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů byl předložen výpis z běžného účtu žalovaného za jeden měsíc. Žalovaný měl příjem ze zaměstnání , částka, , jeho výdaje ve sledovaném období tento příjem převýšily cca o , částka, . Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že nemá žádné náklady na bydlení, byť uváděl že žije , Anonymizováno, . Výše tvrzených výdajů žalovaného neodpovídá skutečnosti, že podle transakcí na běžném účtu evidentně dojížděl do zaměstnání a náklady na živobytí byly podstatně vyšší než v dotazníku uváděných , částka, . Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně zkoumala poměry žalovaného pouze formálně, jeho výdaje nebyly ověřovány. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně převzal částku ve výši 13 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 13 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 324 Kč, přičemž tato částka představuje 54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 77 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 16 950,08 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.