218 C 166/2024-63 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, ., uzavřela se žalovaným dne 2. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 4. 3. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 4 290 Kč. Žalovaný dlužnou částku nesplatil. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2024 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024 uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2024, dluh však neuhradil.2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 17. 10. 2024 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně podáním ze dne 24. 10. 2024 doplnila, že původní věřitel prověřil úvěruschopnost žalovaného především na základě informací získaných od žalovaného a dále negativní lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně předložila žádost žalovaného o spotřebitelský úvěr a listinu označenou „Posouzení úvěruschopnosti k půjčce č. , hodnota, “. Z těchto listin bylo k osobě žalovaného zejm. zjištěno, že je zaměstnán, jeho příjem činí 28 272 Kč měsíčně. Ke svým výdajům žalovaný uvedl, že výdaje činí celkem 8 100 Kč měsíčně, z toho měsíční splátka bankovního úvěru 5 000 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč a ostatní výdaje (telefon, internet apod.) 1 100 Kč měsíčně. Žádné doklady k doložení tvrzených příjmů a výdajů žalovaného předloženy nebyly.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 2. 2. 2023, potvrzení o platbě a zprávy , právnická osoba, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2024 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 2. 2. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne 2. 2. 2023 částku 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradil. Podle rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 7. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 4. 2024, seznamů postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 4. 2024 byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovaným je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se dotazovala na osobní poměry, příjmy a výdaje žalovaného. K ověření příjmů a výdajů však nebyly předloženy žádné doklady (zejména např. výplatní lístky a výpisy z bankovního účtu, z nichž obvykle vyplývá celková finanční situace spotřebitele, včetně případných závazků, možného přečerpání účtu, hrazení pravidelných plateb apod.), navíc žalovaný neuváděl žádné výdaje na osobní spotřebu (zejm. jídlo, drogerie, ošacení apod.), které je nutno při hodnocení poměrů žadatele o úvěr též zohlednit. Nelze tak ověřit, zda poměry žalovaného byly skutečně takové, jak uváděl a zda přezkoumání poměrů žalovaného nebylo pouze formální. Soud tedy dospěl k závěru, že původní věřitel neposoudil dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele převzal částku 10 000 Kč, dle tvrzení žalobkyně nic neuhradil, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině nadále částku 10 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, neboť každý z účastníků ml ve věci pouze částečný úspěch.