218 C 8/2024-74 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) uzavřel dne 25. 8. 2022 smlouvu o úvěru ve výši 67 000 Kč. Finanční částka 67 000 Kč byla převedena bezhotovostně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal spolu s jistinou úvěru zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně i úrok z úvěru ve výši 62,10 % ročně a případné smluvní pokuty. Žalovaný byl podle smlouvy povinen úvěr splatit v 48 splátkách po 3 805 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátek delším než 65 dní, proto byl úvěr ke dni 23. 3. 2023 na základě smluvních ujednání zesplatněn, ke dni zesplatnění činila celková dlužná částka 75 752,68 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru neuhradil, vzniklo původnímu věřiteli právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2023 postoupil původní věřitel celou pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 65 540,64 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 7 915,04 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 18 465,26 Kč (vyčíslené ke dni 9. 11. 2023), úroku ve výši 29,67 % ročně, tedy úroku poníženého, z částky 65 540,64 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 73 455,68 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 28. 5. 2024 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2018, oznámení o schválení úvěru, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 67 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 62,10 % ročně v 48 splátkách po 3 805 Kč měsíčně, splatných 17. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že úvěr ve výši 67 000 Kč byl žalovanému vyplacen převodem na běžný účet, a to dne 25. 8. 2022. Z přehledu plateb vyplývá, že žalovaný uhradil celkem 17 415 Kč, poslední úhrada proběhla dne 13. 2. 2023. Z oznámení původního věřitele ze dne 23. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k zaplacení celkové částky 75 752 Kč do 10 dnů od odeslání tohoto oznámení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 ve spojení se společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne 2. 10. 2023 je dána aktivní legitimace žalobkyně k vymáhání předmětné pohledávky. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 11. 2023 ve spojení s poštovním podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh hradil v rozsahu jiném nežli žalobkyní tvrzeném.4. Usnesením č. j. , spisová značka, ze dne 12. 1. 2024 byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o tom, jakým způsobem právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr.5. Žalobkyně doplnila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI, SOLUS, ISIR a hodnocení klienta. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný má čistý měsíční příjem 34 137 Kč, jeho měsíční náklady činily 28 120 Kč a volné zdroje ke splácení 5 017 Kč. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, nebyl veden v úvěrových registrech jako dlužník se špatnou platební morálkou. K doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 23. 8. 2022, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 23. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný má CBS skóre 457. Podle připojené legendy hodnota skóre v rozpětí 416 a více patří do kategorie III. a znamená nízké riziko. Z přehledu transakcí – došlých plateb od plátce , právnická osoba, ., na účet žalovaného v období od 2. 5. 2022 do 23. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 12. 5. 2022 vyplacena částka 36 523 Kč, dne 13. 6. 2022 částka 32 635 Kč, dne 13. 7. 2022 částka 31 526 Kč a dne 11. 8. 2022 částka 38 252 Kč. Kompletní výpis z účtu žalovaného nebyl předložen, nebylo tak možné přezkoumat strukturu výdajů žalovaného. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 25. 8. 2022 žalovaný uvedl výdaje na svou osobu 4 620 Kč, výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 8 000 Kč, ostatní výdaje (blíže neurčené) ve výši 15 500 Kč. Celková výše takto uvedených výdajů činila 28 120 Kč, volné zdroje 5 017 Kč.6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, nebylo též zjišťováno, zda žalovaný nečerpá jiný úvěr formou povoleného přečerpání, případně zda nedochází ke vzniku nepovoleného debetu na osobním účtu. Za tohoto stavu je zřejmé, že údaje o výdajích žalovaného byly zjišťovány pouze formálně a nebyly žádným způsobem ověřovány. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně čerpal částku ve výši 67 000 Kč, dle karty klienta pak žalobkyni uhradil 17 415 Kč, ke dni vyhlášení rozsudku tudíž trvalo bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve výši 49 585 Kč a tuto částku je žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyni byl současně přiznán úrok z prodlení v