221 C 177/2023-88 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, ., dne 22. 11. 2021 uzavřela s žalovaným smlouvu o vydání kreditní karty RB Premium karta č. , hodnota, . Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 50 000 Kč a vydat žalovanému kreditní kartu. Žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroků a dalších poplatků. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala a vyhodnocovala úvěruschopnost žalovaného. Svou povinnost řádně splácet úvěr, který čerpal v celkové částce 38 822,45 Kč, však žalovaný nedodržel, a proto právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončila a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 48 774,94 Kč. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 30. 6. 2023. Žalovaný na svůj dluh uhradil 46 684,31 Kč. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 33 825,98 Kč, poplatků za písemnou upomínku 2x 499 Kč, za správu karty 2x 199 Kč, za pojištění kreditní karty ve výši 923,06 Kč, za ostatní služby 2x 19 Kč, za cestovní pojištění 2x 89 Kč, smluvní pokuty ve výši 10 195,32 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ke dni 20. 2. 2023 ve výši 2 218,58 Kč, smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 33 825,98 Kč od 25. 2. 2023 do 26. 5. 2023, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 33 825,98 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 46 556,36 Kč od 25. 2. 2023 do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil, ač k tomu byl upomínán.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).3. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 8,99 % z částky 33 825,98 Kč od 27. 5. 2023 do zaplacení. Soud tak rozhodl ve smyslu § 96 o. s. ř. o částečném zastavení řízení výrokem I. rozsudku.4. Ze smlouvy o vydání kreditní karty RB Premium karta č. , hodnota, ze dne 22. 11. 2021 včetně její akceptace, obchodních podmínek a ceníku produktu a služeb soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 50 000 Kč s úrokem ve výši 23,99 % ročně pro bezhotovostní transakce, žalovaný měl úvěr splácet formou měsíčních splátek ve výši min. 3,2 % z vyčerpaného úvěrového rámce. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno oprávnění právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnit. Právní předchůdkyně žalobkyně uvedla v protokole o ověření úvěruschopnosti klienta včetně přílohy, že při posuzovaní úvěruschopnosti vycházeli z údaje od žalovaného o deklarovaném příjmu ve výši 50 000 Kč a kontrolovali interní a externí databáze, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Žádný výpis z těchto rejstříků však přiložen nebyl, jakož ani doklad o příjmu.5. Z kopie výpisů ke kreditní kartě vyplývá, že žalovaný čerpal z kreditní karty celkem částku 38 822,45 Kč. Dle tvrzení žalobkyně uhradil zpět částku 46 684,31 Kč.6. Z dopisu o zesplatnění ze dne 27. 2. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 24. 2. 2023.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 6. 2023 včetně přílohy, potvrzením o přijetí úplaty ze dne 30. 6. 2023 a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2023 včetně dokladu o odeslání byla prokázána aktivní věcná legitimace žalobkyně.8. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 9. 2023 a dokladu o odeslání bylo zjištěno, že žalobkyně upomínala žalovaného o zaplacení dluhu.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz např. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18).12. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a úvěruschopnost nezkoumala dostatečným, zákonu odpovídajícím způsobem. Jisté kroky v tomto směru činila před uzavřením smlouvy, nicméně se omezila výhradně na získání údajů o příjmu od žalovaného, který žádným způsobem neověřila, případně žalobkyně jejich ověření soudu neprokázala. Je na poskytovatelích úvěru, aby provedli zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím peněžních prostředků takovým způsobem, aby nevznikaly pochybnosti a mohli učinit zcela relevantní závěr, zda osoba je nebo není schopná úvěr splácet, a to na základě komplexních ucelených informací ohledně její finanční situace. Zákon stanoví, že je třeba vycházet z „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele“. Právní předchůdkyně žalobkyně však z pohledu soudu nesplnila ani podmínku spolehlivosti, když žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně údaje sdělené žalovaným ověřovala, ani podmínku dostatečnosti, když žalobkyně opět neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně detailně zkoumala výdaje žalovaného či jeho další závazky. Je možné, že i v případě, kdy osoba dosahuje vyšších příjmů, může mít takové výdaje nebo být zadlužena, že bonitní přesto nebude. Právní předchůdkyně žalobkyně mohla od žalovaného vyžádat nejrůznější doklady, minimálně však alespoň ty základní, kterými by ověřila příjem, způsob bydlení a výdaje za něj včetně plateb energií, měla počítat s dalšími obvyklými životními náklady (internet, telefon, léky, ošacení, strava apod.). Nepředložila soudu ani výpisy o provedených lustracích v dalších registrech a databázích (exekuce, insolvence, apod.).13. Soud poučil žalobkyni při jednání ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila způsobilost žalovaného v době poskytnutí úvěru předmětný úvěr splácet. Žalobkyně žádné nové důkazy neoznačila, ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr právní předchůdkyní žalobkyně neunesla. Lhůta k doplnění tvrzení a důkazů poskytnuta nebyla, když již před jednáním žalobkyně obdržela od soudu písemnou výzvu, aby tyto skutečnosti tvrdila a prokázala.14. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní [§ 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 2 o. s. ř.] stran toho, že právní předchůdkyně žalobkyně dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, pojištění, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.15. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku ve výši 38 822,45 Kč, přičemž právní předchůdkyni žalobkyně vrátil částku 46 684,31 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, soud platby zohlednil, neboť žalovaný takto plnil ze stejné kauzy a vůle účastníků vztahu směřovala k umoření dluhu, přičemž ve spotřebitelských vztazích je třeba postupovat vždy ve prospěch slabší strany. V řízení tak nebylo prokázáno ani obohacení na straně žalovaného a úbytek majetku na straně