230 C 95/2024-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 20 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla dne 18. 3. 2008 uzavřena smlouva o půjčce č. , tel. číslo, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit v 53 týdenních splátkách do 24. 3. 2009 spolu s poplatkem ve výši 13 920 Kč. Částka byla žalovanému poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel řádně a včas, na dluh uhradil pouze 5 080 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupena na společnost SECAPITAL S.á.r.l, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2015. Následně byla celá pohledávka postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 17. 9. 2018. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k plnění, avšak bezúspěšně. Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 20 000 Kč na jistině, poplatku ve výši 8 840 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2015, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2016 do 30. 6. 2016, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2016 do 31. 12. 2016, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2017 do 30. 6. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2017 do 31. 12. 2017, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,75 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2020 do 30. 6. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,25 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2021 do 30. 6. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10,75 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2022 do 31. 12. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,00 % z částky 20 000 Kč od 1. 7. 2023 do 31. 12. 2023, zákonného úroku z prodlení z částky 20 000 Kč od 1. 1. 2024 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovení Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodům, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.2. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 9. 2024. Žalovaný se na jednání dostavil osobně a uvedl, že vzhledem k časovému odstupu si již nepamatuje, zda smlouvu uzavřel ani zda mu byla částka 20 000 Kč fakticky poskytnuta. Svůj podpis na předmětné smlouvě o půjčce nepoznává, nikdy se tímto způsobem nepodepisoval. Žalobkyně se z jednání včas omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).3. Nejprve se soud zabýval svou pravomocí spor rozhodnout. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v členském státě Evropské unie, právní předchůdkyně žalobkyně podniká v České republice, žalovaná je občanem České republiky a žije v České republice, ve věci se jedná o závazek ze spotřebitelské smlouvy o úvěru (půjčky), je tedy dána věcná příslušnost soudů ČR rozhodnout o žalobě podle čl. 17 a čl. 18 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Rozhodné právo je v souladu s nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) dáno volbou práva původními účastníky smlouvy, a je jím tedy české právo.4. Z listinných důkazů provedených v rámci jednání soud zjistil následující skutečnosti.5. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015 včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena na společnost , Anonymizováno, ., o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto oznámení.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 9. 2018 včetně podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce byla dále postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno.7. Z předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 25. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.8. Tvrdila-li však žalobkyně, že dne 18. 3. 2008 s žalovaným uzavřela smlouvu o půjčce, na základě které žalovanému poskytla částku 20 000 Kč, tato tvrzení prokázána nebyla. Žalobkyně sice na podporu svých tvrzení doložila listinnou kopii smlouvy o půjčce, ve které se uvádí, že žalovaný svým podpisem převzetí uvedené částky v hotovosti stvrzuje a zavazuje se ji splatit společně s poplatkem ve výši 13 920 Kč v 53 týdenních splátkách po 640 Kč, nicméně žalovaný pravost svého podpisu na této listině popřel. Žalobkyně pak neoznačila v podstatě žádné důkazy, které by byly schopné spolehlivě prokázat, že to byl právě žalovaný, kdo smlouvu podepsal.9. Při právním posouzení věci soud za použití ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) postupoval podle občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť právní vztah mezi účastníky vznikl přede dnem 1. 1. 2014. Postoupení pohledávky se posuzuje dle příslušných ustanovení o. z.10. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel o bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Podle § 565 o. z. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.13. Při dokazování listinami se kladou především otázky jejich pravosti a správnosti. Listina je pravá tehdy, pokud pochází od osoby, která je v ní uvedena jako její vystavitel (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 617/99, uveřejněný v časopise Právní rozhledy pod označením PR 2/2001). Pravost listiny je předpokladem její formální (vnější) důkazní síly. Správností listiny se rozumí její obsahová správnost, tj. pravdivost. Listina je správná, jestliže to, co je v ní uvedeno, se shoduje se skutečností. Je-li tomu tak, má listina také materiální (vnitřní) důkazní sílu. Pro dokazování soukromými listinami občanský zákoník v první větě § 565 stanoví, že každý, kdo se soukromé listiny dovolává, musí prokázat její pravost a správnost. V tomto případě jde nikoliv o vyvratitelnou domněnku, ale o výslovné pravidlo dělení důkazního břemena. Je-li soukromá listina podepsána protistranou (případně též jejími právními předchůdci uvedenými v § 565), stanoví občanský zákoník vyvratitelnou domněnku, že tímto podpisem protistrana uznala jak pravost, tak i správnost (pravdivost) soukromé listiny. Samotná pravost podpisu však nijak presumována není, a proto bude-li učiněna spornou, bude ji muset strana zatížená důkazním břemenem prokázat (LAVICKÝ, Petr. § 565 [Pravost a správnost soukromé listiny]. In: LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 1818, marg. č. 16–17.)14. Pravidla vyplývající z § 565 o. z. platila i před přijetím tohoto zákoníku na základě obecných pravidel o důkazním břemeni; jde totiž o pravidla procesní. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, nese důkazní břemeno pravosti ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích opakovaně, významným je např. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 29 Cdo 3478/2007 ze dne 21. prosince 2009, v němž se uvádí, že popře-li žalovaný ve sporu o zaplacení vlastní směnky její pravost, leží důkazní břemeno ohledně pravosti s