29 C 50/2023 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobce se žalobou ze dne 23. 11. 2023 domáhal částky ve výši 32 000 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,3 % denně od 28. 10. 2023 do zaplacení a dále částky ve výši 5 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 28. 10. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že se žalovaným uzavřel dne 3. 9. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalovanému celkem částku ve výši 55 000 Kč, kterou žalovaný převzal k okamžiku uzavření smlouvy. Žalovaný se smlouvou zavázal zapůjčenou částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy ke každému 27. dni příslušného měsíce, a to do dne 27. 10. 2023 spolu s ujednaným úrokem. K datu podání žaloby však žalovaný uhradil pouze částku ve výši 23 000 Kč, kterou však poskytl v nepravidelných splátkách, když sice první dvě splátky učinil k 27. v příslušném měsíci, ale další splátka byla ze strany žalovaného provedena až 4. 12. 2022 a poslední platba ze strany žalovaného proběhla až dne 3. 2. 2023 ve výši 8 000 Kč. Žalovaný tak zjevně nedodržel dohodnuté splátky a rovněž je z jeho chování patrné, že postupným splácením ve smyslu § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník svůj dluh vůči žalobci uznal. Žalovaný byl před podáním žaloby prostřednictvím zástupce žalobce vyzván k úhradě dluhu ve výši 37 500 Kč s příslušenstvím, avšak žalovaný ani na výzvu ničeho neplnil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela nekontaktní. 3. Soud ve věci nařídil jednání, a to na den 12. 2. 2024, k jednání se dostavil zástupce žalobce, žalovaný se bez včasné a řádné omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Žalobce v průběhu řízení navrhl vydání rozsudku pro zmeškání, avšak soudem mu s ohledem na nutnost doplnění tvrzení stran příslušenství požadované smluvní pokuty bylo sděleno, že pro postup v souladu s ust. § 153b o.s.ř. nejsou splněny podmínky. 5. Soud dospěl na základě provedeného dokazování k následujícím skutkovým zjištěním. 6. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne 3. 9. 2022, jejímž předmětem bylo poskytnutí zápůjčky o celkové výši 55 000 Kč, žalovaný se smlouvu zavázal zápůjčku uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč splatných vždy do každého 27. dne v příslušném měsíci počínaje dnem 27. 9. 2022 konče 27. 10. 2023, a to na účet specifikovaný smlouvou. Pro případ prodlení byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně z dlužné částky, dále byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z celkové dlužné částky, smlouva obsahuje úředně ověřené podpisy stran a rovněž prohlášení žalovaného o převzetí částky ve výši 55 000 Kč při podpisu smlouvy (důkaz: smlouva o zápůjčce ze dne 3. 9. 2022). Žalovaný plnil splátky nepravidelně, a to dne 27. 9. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 27. 10. 2022 ve výši 5 000 Kč, dne 14. 12. 2022 ve výši 5 000 Kč a dne 3. 2. 2023 ve výši 8 000 Kč, nad rámec výše uvedeného ničeho dalšího neplnil (důkaz: výpis z účtu žalobce, tvrzení žalobce). Žalovaný není omezený ve svéprávnosti, ani nebyly zjištěny další informace ohledně omezení jeho právní subjektivity, údaje v centrální evidenci se shodují s údaji uvedenými ve smlouvě (výpis z centrální evidence obyvatel). S žalovaným bylo vedeno insolvenční řízení, přičemž usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře nabylo právní moci dne 14. 7. 2021 (výpis z insolvenčního rejstříku žalovaného). 7. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k plnění, a to do 15. 11. 2023 (předžalobní upomínka ze dne 6. 11. 2023). 8. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 9. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku spolu se sjednaným příslušenstvím žalobci vrátit, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5 000 Kč Částku ve výši 55 000 Kč žalovaný převzal při podpisu smlouvy. Žalovaný však zápůjčku řádně nesplácel a žalobci vrátil pouze částku ve výši 23 000 Kč Smlouvou byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,3 % denně a smluvní pokuta ve výši 10 % z poskytnuté částky. 10. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen “o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle § 2394 o.z. bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 13. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14. Podle § 2054 o.z. plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o zápůjčce na základě, které žalovaný od žalobce převzal částku ve výši 55 000 Kč, přičemž z písemné smlouvy je patrno, do kdy má být předmět zápůjčky vrácen a rovněž i převzetí finanční částky v tvrzené výši při jejím podpisu. V řízení pak nevyšlo najevo, že by žalovaný plnil nad rámec žalobcem prokázané částky a soud rovněž neměl důvod žalobci v tomto ohledu neuvěřit s ohledem na provedené dokazování. Smluvně sjednaný úrok z prodlení soud neshledal v rozporu s obvyklou úrokovou výší a rovněž má za to, že sjednaný rovněž nenaplňuje znaky jednání popsaného v ust. § 1796 o.z. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl, a to i v případě sjednaného úroku z prodlení. 17. V dané věci byla pro případ porušení povinností vyplývajících ze smlouvy sjednána smluvní pokuta, soud v dané věci s ohledem na zcela jasné prokázání existence utvrzeného dluhu vyhověl i v této části žaloby. V případě požadovaného úroku z prodlení ze smluvní pokuty však soud přistoupil k částečnému, byť nepatrnému, zamítnutí žaloby, a to s ohledem na její splatnost, která nenastává spolu se splatností celkové dlužné částky, tak jak požadoval žalobce, avšak samostatně. S ohledem na skutečnost, že splatnost smluvní pokuty, jako samostatného nároku nebyla ve smlouvě nijak upravena, nastává proto až dnem, kdy uplynula lhůta, co byl dlužník vyzván k jejímu zaplacení (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu 26 Cdo 3607/219). Z dokazování pak zcela jasně vyplynulo, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty předžalobní výzvou, a to do 15. 11. 2023, od 16. 11. 2023 byl proto žalovaný v prodlení s uhrazením smluvní pokuty a soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení ze smluvní pokuty od tohoto data. Odůvodněný je proto i nárok na příslušenství smluvní pokuty dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se dnem následujícím po splatnosti dostal do prodlení s peněžitým plněním. Ve zbylém rozsahu příslušenství ze smluvní pokuty byl nárok žalobce zamítnut. 18. V případě tvrzeného uznání dluhu plněním jednotlivých splátek pak soud podotýká, že v případě, že je dluh rozdělen do několika samostatných, oddělitelných plnění, která samostatně dospívají, nejedná se o dílčí plnění (srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu 32 Cdo 1008/2009) a nelze tedy o aplikaci § 2054 o.z. uvažovat, tak jak tvrdil žalobce. 19. Pokud se jedná o insolvenční řízení žalovaného, pak soud pro úplnost dodává, že se v dané věci jedná o tzv. novou pohledávku, kterou nemohl věřitel přihlásit s ohledem na časovou souvislost do insolvenčního řízení (právní moc usnesení o schválení oddlužení nastala dne 14. 7. 2021 a následně bylo možné přihlašovat pohledávky, v této době však ještě pohledávka žalobce neexistovala) a insolvenční řízení proto nemá na stávající civilní řízení vliv (srovnej například usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31.10.2014, vydané pod sp.zn. 17 Co 228/2014). 20. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že náhrada nákladů řízení byla přiznána zcela úspěšnému žalobci (soud má za to, že nepatrný neúspěch ve věci dle výroku I. t