18 C 20/2025-102 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že dne 20. 4. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Společně se smlouvou o úvěru byla mezi účastníky uzavřena dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr částečně použit na úhradu jiného úvěru u žalobkyně a zbytek úvěru ve výši 45 931 Kč byl žalovanému vyplacen na jeho účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně na základě dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného prověřila jeho úvěruschopnost. Dále ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 67,35 % ročně splácet v 60 splátkách po 5 833 Kč měsíčně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně. Protože se žalovaný ocitl v prodlení 65 dní se splátkou č. , hodnota, , splatnou dne 23. 1. 2024, byl úvěr ke dni 1. 4. 2024 na základě smluvních ujednání automaticky zesplatněn. Vzhledem k tomu, že žalovaný po zesplatnění úvěru neuhradil novou jistinu úvěru, vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, a to od 3. 4. 2024 do jejího zaplacení. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné nové jistiny úvěru ve výši 114 148,22 Kč, smluvních pokut ve výši 998 Kč, nákladů spojených s prodlením žalovaného ve výši 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, kterou žalobkyně požaduje v kapitalizované výši pouze od 3. 4. 2024 do data vyhotovení žaloby ve výši 41 827,90 Kč, úroku ve výši 67,35 % ročně z částky 98 172,97 Kč od 3. 4. 2024 do 22. 4. 2024 a ve výši 14,75 % ročně z částky 98 127,97 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, než úrok dosáhne částky 419 976 Kč, a zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 3. 4. 2024 do zaplacení.2. Platební rozkaz nebyl vydán z důvodu pochybností o oprávněnosti celého nároku. Soud ve věci nařídil ústní jednání. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání dne 9. 9. 2025 se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 20. 4. 2023, oznámení o schválení úvěru, dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru ze dne 20. 4. 2023, předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 67,35 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 5 833 Kč, splatných 23. dne v každém kalendářním měsíci. Pro případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. V případě, že žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, byla smluvena povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího od zesplatnění úvěru až do jejího zaplacení. Pro případ zesplatnění úvěru pak bylo dále sjednáno, že žalobkyně má právo na zaplacení úroků, které přirostou po zesplatnění úvěru, pouze do maximální výše 120 % z celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit. Podle dohody o konsolidaci bylo sjednáno, že část poskytnutého úvěru ve výši 54 069 Kč bude započtena na celkovou úhradu dluhu dlužníka vůči poskytovateli úvěru z jiné smlouvy o úvěru – č. , hodnota, , čímž dojde k předčasnému splacení tohoto jiného úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru a ze zprávy , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že dne 20. 4. 2023 byla částka 54 069 Kč vyplacena na účet žalobkyně a částka 45 931 Kč na účet žalovaného. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil pouze 7 splátek po 5 833 Kč a jednu dílčí splátku ve výši 500 Kč, celkem tedy 41 331 Kč. Z výzev k zaplacení bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobkyní opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 10. 2024 ve spojení s poštovním podacím archem bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení žalované částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni na svůj dluh uhradil jakoukoli částku.4. Ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně tvrdila, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti o úvěr evidován v insolvenčním rejstříku, měl u žalobkyně uzavřenu další úvěrovou smlouvu, kdy výše splátky činila 3 539 Kč měsíčně, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku., právnická osoba, doložení tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila žalobkyně výpis záznamů z registru SOLUS ke dni 18. 4. 2023, v němž žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ke dni 18. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný má CBS skóre 234. Podle připojené legendy hodnota skóre v rozpětí 166 - 315 patří do kategorie I. a znamená vyšší riziko, kdy úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. V listině označené „Hodnocení klienta“ ze dne 20. 4. 2023 žalovaný uvedl výdaje na svou osobu (životní minimum) 4 860 Kč, splátky , Jméno žalobkyně, ., ve výši 3 539 Kč a výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 4 023 Kč. Žádné jiné výdaje žalovaný neuváděl. Celková výše takto uvedených výdajů činila 12 422 Kč, volné zdroje 13 578 Kč. Příjmy byly uvedeny v celkové výši 27 000 Kč. Výdělky žalovaného byly doloženy potvrzeními o příchozích úhradách na účet žalovaného, z nich bylo zjištěno, že čistý příjem žalovaného v lednu 2023 činil 30 287 Kč, v únoru 2023 činil 29 271 Kč, v dubnu 2023 činil 31 884 Kč. K ověření výdajů žalovaného nebyly žádné doklady předloženy.6. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel.7. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.9. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru písemně uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a zjistila, že v rozhodné době nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Dále byla doložena výše výdělků žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, nebyly nijak ověřovány, přičemž z hlediska běžné životní zkušenosti není reálné, aby veškeré osobní výdaje žalovaného činily pouhých 8 883 Kč, když nebylo ověřeno, jaké výdaje vznikaly žalovanému na bydlení, stravu a obvyklé další náklady (např. poplatky za dopravu, telefon, internet). Současně bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti o úvěr jeden souběžný úvěrový vztah u stejného věřitele, na jehož uhrazení byla