207 C 151/2025-53 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 27 037,30 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 14 468,18 Kč jdoucím od 22. 7. 2024 do zaplacení včetně tvrzeného kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 21. 7. 2024 v částce 25 575,16 Kč s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele , právnická osoba, , IČ , IČO, a že mezi původními účastníky byla 18. 6. 2009 uzavřena smlouva č. , hodnota, o půjčce 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem 15 456 Kč v 55 týdenních splátkách po 672 Kč. Smlouva byla uzavřena na pobočce původního věřitele , právnická osoba, a částku 21 000 Kč převzal žalovaný hotově. Celkem měl po 55 týdnech od uzavření smlouvy splatit 36 456 Kč, ale zaplatil celkem jen 13 284 Kč, což připadá většinou na vedlejší platby, proto zbývá doplatit 13 347,93 Kč na jistinu a 1 120,25 Kč na poplatek, od 22. 7. 2024 požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení, fakticky ho však požaduje od 15. 4. 2010, neboť za předchozí období ho vyčíslila částkou 25 138,24 Kč. Dále požadovala žalobkyně žalovanou částku s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 12 569,12 Kč jdoucím od 22. 7. 2024 do zaplacení včetně tvrzeného kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu do 21. 7. 2024 v částce 25 138,24 Kč s poukazem na to, že je právním nástupcem původního věřitele , právnická osoba, , IČ , IČO, a že mezi původními účastníky byla 25. 3. 2009 uzavřena smlouva o půjčce č. , hodnota, ve výši 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem 22 080 Kč v 55 týdenních splátkách po 960 Kč. Smlouva byla uzavřena na pobočce původního věřitele , právnická osoba, a částku 30 000 Kč převzal žalovaný hotově. Celkem měl po 55 týdnech od uzavření smlouvy splatit 52 080 Kč, ale zaplatil celkem jen 30 260 Kč, což připadá většinou na vedlejší platby, proto zbývá doplatit 12 569,12 Kč na jistinu a od 22. 7. 2024 požaduje žalobkyně i zákonný úrok z prodlení, fakticky ho však požaduje od 9. 7. 2010, neboť za předchozí období ho vyčíslila částkou 25 138,24 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku na společnost žalobkyně smlouvou ze dne 4. 10. 2024 s účinností od 9. 10. 2024, a žalovaného o tom žalobkyně informovala přípisem ze dne 23. 6. 2025 (předžalobní výzvou).2. Ve věci soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť strany s tímto postupem souhlasily nebo nevyjádřily nesouhlas. Soud tak posoudil důkazy k prokázání oprávněnosti celého nároku žalobkyně. Ze znění obchodních podmínek původního věřitele , právnická osoba, , v návaznosti na znění smlouvy s údaji žalovaného včetně bydliště a rodného čísla bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli 2x smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 21 000 Kč a již předtím v témže roce 30 000 Kč jako půjčky se splatností 55 týdnů, výplata žalovanému při uzavření obou smluv byla prokázána podpisem žalovaného v prohlášení o převzetí částky v textu smlouvy. Z téhož textu vyplývá sjednání blíže neurčeného „souhrnného poplatku“ 15 456 Kč a v první smlouvě 22 080 Kč. Ze znění každé smlouvy bylo dále zjištěno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce, zde se uvádí RPSN 215,73%. Tvrzenou výši dlužných částek žalovaný nijak nerozporoval, soud tedy vyšel ze žalobního tvrzení, že zaplatil celkem jen 13 284 Kč na smlouvu č. , hodnota, (půjčka 21 000 Kč) a 30 260 Kč zaplatil na smlouvu č. , hodnota, (půjčka 30 000 Kč). Postoupení pohledávky žalobkyni je prokazováno smlouvou z 4. 10. 2024.3. Soud postupoval podle předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť smluvní vztah vznikl před tímto datem (§ 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).4. Podle § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Po zhodnocení shora provedeného dokazování dospěl soud ze znění smlouvy o půjčce uzavřené mezi původními účastníky k závěru, že tito uzavřeli 2x (s rozestupem tří měsíců) smlouvu o půjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému půjčila nejdřív 30 000 Kč, žalovaný se zavázal uhradit půjčku navýšenou o poplatek 22 080 Kč, následně 21 000 Kč s poplatkem 15 456 Kč, uvádí se RPSN v obou případech 215,73%. Důvod tak vysokého poplatku není zřejmý, představuje 73,6% jistiny na dobu 55 týdnů, přepočtem na 1 rok by vycházel na 69,6%, a pokud by mělo jít o úrok, byl by jako lichevní absolutně neplatný. Plnění žalovaného ve výši uplatněné v žalobě tak není možno požadovat, věřitel má nárok na vrácení jistiny a případně úroku, ten byl ovšem shledán absolutně neplatným. Protože žalovaný netvrdil ani neprokázal, že včas zaplatil na smlouvu č. , hodnota, celých 21 000 Kč, potvrzeno je plnění jen 13 284 Kč, shledal soud žalobu co do částky 7 716 Kč (21 000 – 13 284) po právu a podle § 657 občanského zákoníku uložil žalovanému zaplatit ji žalobkyni včetně zákonného úroku z prodlení (§217 odst. 2 občanského zákoníku) ve výši podle vládního nařízení 142/1994 Sb. účinného v době prodlení (výrok I.). Nebylo možno zohlednit úrok z prodlení vyčíslený absolutní částkou za období od tvrzeného prodlení do 21. 7. 2024, neboť byl zjevně propočítán z celého (neplatného) základu. Ohledně požadavku ze smlouvy č. , hodnota, (půjčka 30 000 Kč) nebylo naopak možno přiznat nárok ani částečně, když na tento závazek zaplatil žalovaný víc, než by odpovídalo jistině (přeplatil o 260 Kč). Soud tedy rozhodl výrokem I o obou nárocích, recipročně pak rozhodl o zbytku nároku zamítavým výrokem II.5. Dále se soud zaobíral oprávněností nároku žalobkyně na zaplacení poplatku za půjčku ve výši 22 080 Kč, resp. 15 456 Kč z pohledu dobrých mravů. Částka, která je kalkulována věřitelem jako částka k vrácení, je ve smlouvě navýšena o poplatek, čímž zjevně smlouva cílí na získání především všech sankčních plateb za porušení povinnosti splácet, které lze očekávat při neúměrně častém (týdenním) splácení, tj. předmětem smlouvy je v konečném důsledku plnění několikanásobně vyšší a poplatek představující úplatu za půjčku nelze žalobci přiznat nejenom pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku, dle něhož výkon práv a povinností vyplývající z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy, ale také podle § 39 občanského zákoníku pro obcházení zákona. K rozporu s dobrými mravy nutno uvést následující: Výše poplatku je dle názoru soudu nepřiměřená s ohledem na výši jistiny a dobu, na niž se půjčka poskytuje, a to i přes to, že žalobce není bankovním subjektem a lze předpokládat možnost, že žalovaný s ohledem na své finanční zázemí by úvěr od bankovního subjektu neobdržel, žalobce tudíž nese vyšší riziko při půjčce, které má být z poplatku také kryto. Podle § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, zde však je smlouva nastavena výrazně v neprospěch spotřebitele. Soud proto žalobci výrokem II. částku odpovídající neplatně sjednanému poplatku nepřiznal a zamítl i úrok z prodlení požadovaný z nepřípustného základu.6. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem III. rozhodnuto podle §142 odstavec 2 občanského soudního řádu, kdy žalovaný byl ve věci více úspěšný, ale žádné náklady řízení mu nevznikly, méně úspěšná žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení nemá.