209 C 144/2025-48 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit jí žalovanou částku s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně společnost , právnická osoba, uzavřela dne 15. 2. 2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr v celkové výši 26 000 Kč. Úvěr věřitelka poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 12. 2024 byl informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k okamžité úhradě. Celková pohledávka, která byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 činí 39 314 Kč, sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 24 700 Kč a smluvního úroku 14 614 Kč plus příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně v žalobě dále popsala, že původní věřitelka poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti, vyplnil registrační formulář, ve kterém uvedl své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, vytvořil si tak zákaznický účet. Byl seznámen s podmínkami, právy, povinnostmi a sankčními ujednáními. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy, následně mu byl odeslán verifikační SMS kód nezbytný k podpisu Smlouvy. Zadáním kódu do příslušného pole v zákaznickém účtu vyjádřil žalovaný souhlas s návrhem smlouvy, pak ji odsouhlasil původní věřitel, který zaslal žalovanému potvrzující zprávu. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet (lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, SOLUS, CEE, NRKI, BRKI, EUCB) mu byly zaslány peněžní prostředky na bankovní účet, který žalovaný uvedl. Žalobkyně ještě v žalobě uvedla, že v případě, že by soud neměl její nárok na zaplacení dlužné částky za prokázaný z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru, požaduje, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena. Navrhuje, aby soud učinil dotaz na banku žalované, zda v daném období na uvedený bankovní účet byly tvrzené finanční prostředky zaslány, a zda účet je účtem žalovaného.2. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému předvolal účastníky sporu, zároveň učinil dotaz na banku žalovaného stran přijetí tvrzených finančních prostředků. K jednání se žalobkyně omluvila, odkázala na žalobu a do spisu založené listiny. Žalovaný se také nedostavil, omluvil se (emailem) s tím, že žádá soud, aby mu bylo umožněno dluh uhradit formou splátek e výši 2 500 Kč měsíčně, protože v současné době nemá finanční prostředky.3. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pravděpodobně s žalovaným uzavřela tvrzenou smlouvu o úvěru, i když smlouva není řádně účastníky podepsána.4. , právnická osoba, . zprávou ze dne 30. 9. 2025 potvrdila, že 15. 2. 2024 byla na uvedený účet, jehož majitelem je žalovaný, připsána částka 26 000 Kč.5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru , Anonymizováno, č. , hodnota, datované dne 15. 2. 2024 soud zjistil, že mezi účastníky smlouvy byly dojednány výše poplatku, splatnost, ale i další smluvní práva a povinnosti, včetně sankčních ujednání. Ve smlouvě je skutečně popsán i obecný způsob ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žádná konkrétní tvrzení v tomto směru ale žaloba neobsahuje, a do spisu nebyly založeny ani žádné listiny, které by prokazovaly, jak konkrétně právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného zkoumala, co o jeho poměrech zjistila, než mu úvěr poskytla. Smlouvou o postoupení pohledávek bylo naopak prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni řádně postoupena, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, byla mu zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni, případně její právní předchůdkyni uhradil víc, než žalobkyně sama uvedla. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání poučit a vyzvat ji podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ale žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila, ač si bezpochyby byla vědoma možných následků takového jednání, si sama možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů vzala.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.8. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).9. V daném případě, jak uvedeno shora, se žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.10. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle odst. 2 citovaného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. V řízení bylo prokázáno poskytnutí částky 26 000 Kč žalovanému. Dle žalobních tvrzení žalovaný plnil, respektive zůstala neuhrazena jistina ve výši 24 700 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný žalobkyni (její právní předchůdkyni) cokoli z této částky uhradil. Soud uzavřel svá zjištění tak, že o částku 24 700 Kč se žalovaný na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) bezdůvodně obohatil. Bylo prokázáno, že na žalobkyni platně přešlo právo pohledávky za žalovaným Smlouvou o postoupení pohledávek. Soud proto žalovanému uložil povinnost částku 24 700 Kč žalobkyni zaplatit plus jí zaplatit také úroky z prodlení z uvedené částky, neboť tím, že žalovaný dluh neuhradil řádně a včas se beze sporu do prodlení dostal (§ 1970 o.z.) a úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákonem stanovené výši (nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud přihlédl k písemné žádosti žalovaného o povolení splátek a jeho prohlášení o příjmech a výdajích (vysokých splátkách dalších úvěrů a půjček) a umožnil mu pro úhradu dluhu splátky s tím, že pokud by však tyto splátky nehradil řádně a včas, stal by se celý dluh splatný najednou.13. Ve zbývající části však soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že podle úspěchu a neúspěchu ve věci přiznal žalobkyni náklady řízení v rozsahu 26 % z celkových nákladů sestávajících se z nákladů na právní zastoupení za tři úkony právní služby po 700 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč a 21 % DPH plus soudního poplatku ve výši 1 966 Kč. 26 % z celkových nákladů ve výši 4 870 Kč činí 1 266,20 Kč. O povinnosti žalovaného zaplatit nákla