210 C 145/2025-25 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu proti žalovanému domáhala zaplacení částky 87 500 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne 14. 1. 2025 uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru ve výši 50 000 Kč, podle které měl žalovaný uvedený úvěr splatit do dne 24. 3. 2025, navýšený o poplatek 35 000 Kč. Svůj závazek žalovaný nesplnil, nesplatil nic. Žalovaný se tak ocitl v prodlení s úhradou splátek, přičemž ve smlouvě bylo sjednáno, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky připadá na žalovaného jako na dlužníka smluvní pokuta ve výši 0,1% z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně. Celková pohledávka žalobkyně za žalovaným z titulu prodlení činí na smluvní pokutě 2 500 Kč, na poplatku 35 000 Kč a na nevrácené jistině 50 000 Kč. Ve smlouvě má žalobkyně rovněž zakotveno oprávnění požadovat požalovaném poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne čerpání úvěru až do jeho úplného splacení. Konečně žalobkyně po žalovaném nárokuje příslušenství – zákonný úrok z prodlení, protože v prodlení s plněním se žalovaný ocitl.2. Plnění po žalovaném žalobkyně vymáhala mimosoudně, posléze předžalobní upomínkou. Žalovaný však zůstal nečinný, proto nezbývalo nežli se obrátit na soud.3. Žalovaný se k jednání nedostavil, ačkoliv měl doručení vykázáno uložením – v souladu s občanským soudním řádem. Proto soud postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř. a jednal v nepřítomnosti žalovaného.4. Podle předložené smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2025 č. , hodnota, -, Anonymizováno, a podle potvrzení o provedené platbě ve výši 50 000 Kč dne 14. 1. 2025 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr, navýšený o dohodnutý poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 35 000 Kč, vrátit žalobkyni nejpozději do 24. 3. 2025. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, tak, že žalovaný se nejprve elektronicky registroval jako zájemce o úvěr vyplněním formuláře na internetových stránkách žalobce. V rámci toho vyplnil své identifikační údaje. Pod takto získanou elektronickou identitou pak elektronicky (kliknutím) vybral požadovanou částku a vyjádřil i souhlas se smluvními podmínkami na předem připraveném předtisku smlouvy a obchodních podmínek. Z potvrzení o výplatě částky 50 000 Kč vyplývá, že žalobkyně provedla výplatu finančních prostředků na účet, uvedený v předmětné smlouvě žalovaným. Tím byla i potvrzena totožnost osoby, která registraci provedla, jakož i skutečnost, že podle sjednaných podmínek převzal půjčenou částku, jinak by totiž žalobkyně neměla důvod konkrétní osobě peníze zasílat a žalovaný neměla důvod peníze přebírat, zejména pokud sama žalovaný nic netvrdila o jiném důvodu či o jiných podmínkách pro převzetí peněz v daném místě a čase. Je tedy zřejmé, že důvodem plnění byla v dokumentaci popsaná zápůjčka. Pro případ prodlení se splátkou se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru denně.5. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by na úvěr cokoliv zaplatil. Soud tedy vycházel z toho, že nic uhrazeno nebylo.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Po právní stránce soud věc hodnotil tak, že žalobkyně a žalovaný jako osoba fyzická – podnikající uzavřeli smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný přijal nabídku žalobkyně tím, že přijal částku 50 000 Kč na číslo účtu, které bylo uvedeno ve smlouvě. Úvěr byl sjednán jako podnikatelský.8. V posuzované věci soud vyhodnotil předmětnou smlouvu jako smlouvu, která byla uzavřena v příkrém rozporu s dobrými mravy, neboť poplatek za uzavření smlouvy, který žalobkyně po žalovaném žádá, představuje 70 % poskytnuté jistiny. Za situace, kdy měla být žalobkyni po poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč během 2 měsíců vrácena částka 85 000 Kč, tedy částka o více než 70 % vyšší než jistina, lze uzavřít, že „poplatek“ za poskytnutí úvěru představuje vlastně skrytý úrok, tedy odměnu za poskytnutí úvěru, ovšem ve výši, přesahující 420 % ročně. Takto vysoký poplatek za poskytnutí úvěru nemá v českém právním řádu oporu, i když se nejedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.9. Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se korektiv dobrých mravů i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má i v těchto případech (uzavření podnikatelského úvěru) za následek absolutní neplatnost právního jednání. Korektiv dobrých mravů totiž nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany).10. Žalobkyně nicméně žalovanému na základě neplatného závazku poskytla peněžní prostředky ve výši celkem 50 000 Kč, z nichž žalovaný žalobkyni dle jejího tvrzení v žalobě doposud nevrátil nic. Částka ve výši 50 000 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vrátit žalobkyni v době přiměřené jeho možnostem.11. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007). Žalobkyně vyzvala žalovaného dopisem ze dne 28. 6. 2025 k úhradě dlužné částky do tří dnů. Žalovaný se proti této lhůtě nijak nebránil (nevznikl tedy „spor“ ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru) a v řízení ani nevyšlo najevo, že by tato lhůta byla nepřiměřená jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Počínaje dnem 2. 7. 2025 je tak žalovaný v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části, kterou přiznal žalobkyni částku 50 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení žalovaného, jak výše popsáno a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 12,75 % ročně od 2. 7. 2025 do zaplacení.Ve zbylých nárocích soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Lhůta k plnění se opírá o § 160 odst. 1 o. s. ř.13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení úspěšná z 14, 29 % (rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a úspěchem žalovaného), náklady při úspěchu 100 % by sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 375 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, účinné ode dne 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”). Z tarifní hodnoty ve výši 87 500 Kč a sestávají náklady právního zastoupení z částky 4 620 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 620 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 4 620 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., dále paušální náhrada hotových výdajů třikrát po 450 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty vypočtená sazbou 21 % z nákladů řízení vyjma soudního poplatku. Žalobkyně měla ale úspěch jen částečný (14,29 %) a tomuto poměru odpovídá částka 3 255,13 Kč.