218 C 126/2025-65 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 14. 1. 2025 na základě žádosti žalovaného a po předchozím posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně www., Anonymizováno, .cz, smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně dne 14. 1. 2025 žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč splatit ve 24 měsíčních splátkách podle splátkového kalendáře, který je nedílnou součástí smlouvy. Účastníci dále sjednali volitelné služby za poplatky, a to poplatek ve výši 199 Kč za expres výplatu, poplatek za tzv. bezpečnou splátku (možnost odložení splatnosti aktuální splátky) ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Dále byla žalovanému podle smlouvy účtována smluvní pokuta ve výši 3 x 500 Kč za prodlení s úhradou dlužných splátek. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy neuhradil ničeho. Dlužnou částku ke dni podání žaloby tvořila nesplacená jistina ve výši 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis ve výši 196 Kč, úroky v celkové výši 1 470 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2025, dluh však neuhradil.2. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, přičemž tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou zkoumány klientské informace např. o věku, rodinném stavu, splátkách u jiných společností apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně též prostřednictvím registrů zjišťuje informace o tom, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ač byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Z předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o úvěru ze dne 14. 1. 2025, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, výpisu čerpání, splátek a úhrad, kopie občanského průkazu žalovaného, zprávy , právnická osoba, ., o bankovním účtu žalovaného a potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 14. 1. 2025 žalobkyně a žalovaný uzavřeli v elektronické podobě smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho účet dne 14. 1. 2025 částku 10 000 Kč. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný za dobu trvání smlouvy neuhradil žádnou částku. Před uzavřením smlouvy o úvěru si žalobkyně ověřila totožnost žalovaného. V rámci ověření bonity žalovaného bylo v potvrzení žalobkyně uvedeno, že žalovaný nemá děti, je zaměstnanec s příjmem 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činil 0 Kč, splátky jiným společnostem činily 0 Kč. Jiné výdaje žalovaného (zejména bydlení, osobní spotřeba) nejsou obsahem potvrzení o provedení ověření bonity klienta. Dále byla provedena kontrola záznamů v registrech ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS. K ověřování úvěruschopnosti žalovaného byl kromě kopie průkazu totožnosti žalovaného a výstupu ze systému žalobkyně předložen výpis z běžného účtu žalovaného za prosinec 2024. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 bylo zjištěno, že na účtu je evidována dne 23. 12. 2024 příchozí platba ve výši 23 595 Kč od plátce , Anonymizováno, – KP v , Anonymizováno, , označená jako , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, -11/, Anonymizováno, , téhož dne proběhla odchozí platba ve výši 12 500 Kč, označená jako „nájem“. Počáteční zůstatek na účtu činil 7 656,18 Kč, konečný zůstatek 40,65 Kč.5. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.6. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že smlouva o úvěru uzavřená mezi účastníky je neplatná, neboť byla uzavřena i přesto, že v době jejího uzavření nebyly s odbornou péčí posouzeny schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného a vyplatila částku 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného. K potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta byl připojen výpis z běžného účtu žalovaného za kalendářní měsíc předcházející čerpání úvěru, z něhož soud zjistil, že žalovaný v rozhodné době nebyl zaměstnán, neboť v prosinci 2024 mu byla vyplacena podpora v nezaměstnanosti ve výši 23 595 Kč, jiný příjem doložen nebyl. Toto zjištění je v rozporu s údaji v potvrzení žalobkyně o prověření bonity klienta, podle kterého je žalovaný zaměstnanec a má příjem 35 000 Kč měsíčně. Za tohoto stavu soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr, přezkoumání jeho poměrů bylo pouze formální. Vzhledem k výše uvedenému proto soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od žalobkyně čerpal částku ve výši 10 000 Kč, dle transakční historie žalobkyni neuhradil žádnou částku, ke dni podání žaloby tudíž žalovaný žalobkyni dlužil na jistině částku 10 000 Kč, která byla žalobkyni přiznána. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 901 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 121 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.