218 C 137/2025-46 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25. 2. 2024 smlouvu o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen jednorázově dne 26. 3. 2024, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 % z jistiny, tj. 2 450 Kč. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www., Anonymizováno, .cz, přičemž účelem poskytnutí úvěru je rozvoj podnikání úvěrovaného. Na webových stránkách žalobkyně se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, včetně kopie dokladu totožnosti, telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval zadáním jedinečného autorizačního SMS kódu. Úvěr byl vyplacen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný úvěr ve stanoveném termínu nesplatil, o zaplacení byl opakovaně upomínán, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně ze dne 30. 4. 2025. Dlužná částka ve výši 14 041,80 Kč je tvořena jistinou úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, poplatkem za volitelnou službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč, poplatkem za volitelnou službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč a smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z celkové dlužné částky po dobu prvních 90 dní prodlení, tj. za období od 27. 3. 2024 do 24. 6. 2024, v kapitalizované výši 4 357,80 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle§ 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému za účelem rozvoje podnikání žalovaného úvěr ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu 30 dnů ode dne čerpání úvěru. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 35 % z jistiny, úrok z prodlení byl sjednán ve výši 0,5 % z celkové dlužné částky denně po dobu prvních 90 dnů prodlení, následně ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky. Dále byl sjednán poplatek za službu „Expresní projednání žádosti“ ve výši 199 Kč a poplatek za službu „SMS servis“ ve výši 35 Kč. Z potvrzení o provedené platbě a ze zprávy , právnická osoba, ., ze dne 5. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, a dne 25. 2. 2024 byla žalovanému na uvedený účet vyplacena částka 7 000 Kč od plátce , Jméno žalobkyně, ., VS: , var. symbol, . Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku nesplatil. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl upomínán o zaplacení dluhu z titulu úvěrové smlouvy ze dne 25. 2. 2024 v celkové výši 17 835 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 7 695 Kč, a byl vyzván k plnění ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy s upozorněním na vymáhání dluhu soudní cestou.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaný podle tvrzení žalobkyně dosud v plné výši nevrátil. Žalovaný netvrdil a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by dlužnou částku zaplatil. Soud proto vycházel z toho, že nic uhrazeno nebylo, a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč. Z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku.8. Nárok na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 450 Kč, jednorázových poplatků ve výši 199 Kč a 35 Kč i smluvních úroků z prodlení však soud neshledal důvodným. Poplatek za sjednání a čerpání úvěru soud hodnotil jako skrytý úrok z úvěru, vedle samostatně sjednaného úroku z prodlení. Poplatek za sjednání a čerpání úvěru ve výši 2 450 Kč při poskytnutí částky 7 000 Kč a době trvání úvěru 30 dní odpovídá úroku ve výši 420 % ročně, který je dále navyšován účtovanými poplatky a úroky v souvislosti s čerpáním úvěru a prodlením žalovaného. Úrok v takové výši je zcela evidentně nepřiměřený, lichvářský, a proto ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru i o dalších výše uvedených nárocích soud považuje za absolutně neplatné. I když žalovaný uzavíral úvěrovou smlouvu jako podnikatel, je v tomto smluvním vztahu nepochybně slabší stranou, která nemá možnost (i s ohledem na způsob uzavření úvěrové smlouvy) ovlivnit konkrétní smluvní ujednání, která jsou pro něho značně nevýhodná. Co do celkové částky 7 041,80 Kč spolu s úrokem z prodlení tedy byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, neboť každý z nich měl ve věci pouze částečný úspěch.