218 C 56/2025-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně , Anonymizováno, ´, Anonymizováno, , právnická osoba, ., uzavřela se žalovaným dne 19. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 24. 1. 2024 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a úrokem v celkové výši 1 249 Kč. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025 uzavřených mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., a následně žalobkyní došlo k převedení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o zaplacení upomínán, naposledy předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2025, dluh však neuhradil.2. Žalobkyně byla usnesením zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne 20. 6. 2025 vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 8. 2025. Žalobkyně se k jednání nedostavila, písemným vyjádřením ze dne 11. 8. 2025 doplnila, že žalovaný v rámci uzavřené úvěrové smlouvy vyslovil souhlas s tím, aby původní věřitel nahlížel do veřejných registrů za účelem posuzování úvěruschopnosti, bonity a důvěryhodnosti, i za účelem posuzování rizik. Dále původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, tak aby klientovi byla ponechána rezerva minimálně 10 %, která se současně musí rovnat minimálně aktuálnímu životnímu minimu. Žalobkyně na žalobě v celém rozsahu setrvala. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ač byla řádně a včas předvolán. Soud za tohoto stavu věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu).3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne 19. 1. 2024, potvrzení o platbě a zprávy , právnická osoba, ., ze dne 24. 6. 2025 bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne 19. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne 19. 1. 2024 částku 10 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně žádnou částku neuhradil. Podle smluv o postoupení pohledávek ze dne 10. 2. 2025, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2025 byla uvedená pohledávka postoupena na žalobkyni. Soud hodnotil vztah mezi účastníky jako spotřebitelský, neboť právní předchůdkyně žalobkyně je obchodní korporací, která se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů a žalovaný smlouvu uzavíral jako spotřebitel. Ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru se nepochybně řídí i smlouva o úvěru (podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) uzavřená mezi účastníky.4. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.5. V daném případě nebylo k výzvě soudu doloženo, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně netvrdila ani nedokládala, že by právní předchůdce žalobkyně zkoumal faktické poměry žalovaného, zejména jeho obvyklé měsíční příjmy a výdaje, počet vyživovacích povinností či případné další úvěrové závazky. Skutečnost, že došlo k vyplacení celkové částky 10 000 Kč na účet žalovaného, však byla prokázána.6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Po právní stránce soud věc zhodnotil tak, že právní předchůdce žalobkyně posuzoval úvěruschopnost žalovaného jen formálně, nezabýval se zkoumáním konkrétních osobních poměrů žalovaného, neposoudil tedy dostatečně pečlivě a objektivně schopnost žalovaného splácet úvěr. Vzhledem k výše uvedenému soud předmětnou smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou. Žalovaný od původního věřitele čerpal částku ve výši 10 000 Kč, soud neměl k dispozici žádný důkaz o tom, že by žalovaný tuto částku žalobkyni vrátil. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit. Soud proto žalobě co do částky 10 000 Kč vyhověl, z této částky byl žalobkyni přiznán i zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 196 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 249 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.