219 C 136/2025-52 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (společnost , právnická osoba, ) uzavřela se žalovaným dne 23. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uvedené smlouvy obdržel žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně částku 30 000 Kč (dále také „zápůjčka“). Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku spolu s částkou 28 692 Kč, která sestává z kapitalizovaného úroku ve výši 24 330 Kč, částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a pojistného, v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28. 7. 2024. Žalovaný na zápůjčku uhradil celkem 3 261 Kč. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky již žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně po žalovaném požaduje vrácení dlužné jistiny ve výši 26 739 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 804,96 Kč, kdy jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 26 739 Kč od 29. 7. 2024 do 21. 10. 2024, a zákonný úrok z prodlení z prodlení od 22. 10. 2024 do zaplacení z dlužné jistiny. Žalobkyně odvozuje svůj nárok nikoli na základě uzavřené smlouvy, ale na základě vrácení bezdůvodného obohacení.2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, odročení nežádala. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a ze zařazení zákazníka do pojistného programu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 23. 1. 2023 smlouvu, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli jistinu ve výši 30 000 Kč, poplatek ve výši 25 830 Kč (poplatek sestával z úroku ve výši 24 330 Kč a částky za zpracování ve výši 1 500 Kč) a pojistné ve výši 2 862 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 3 261 Kč. Celková RPSN pak činí 139,51 %.5. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná v předtištěném formuláři právní předchůdkyně žalobkyně vyplnila celkové příjmy své domácnosti, výši příjmů svých i další osoby žijící ve společné domácnosti a výši výdajů.6. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně celkem 3 261 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky a podacího lístku vyplývá, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován a zároveň dopisem odeslaným dne 11. 11. 2024 vyzván k zaplacení zbylé dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu.8. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného opětovně upomínala o zaplacení.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 84 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023 spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.“11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele tedy nejsou míněny takové informace, které byly získány toliko od spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).15. Ze smlouvy ani z jiných důkazů nevyplynulo, že by předchůdkyně žalobkyně ověřovala v době poskytnutí úvěru u žalovaného jeho úvěruschopnost s odbornou péčí s použitím nezávisle ověřitelných údajů podle § 84 odst. 2 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Žalobkyně tak neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně skutečně ověřovala např., zda má žalovaný dluhy, exekuci či případně vystupuje jako dlužník v insolvenčním řízení, jaké má příjmy a výdaje apod.16. Proto soud posoudil příslušnou úvěrovou smlouvu jako absolutně neplatnou, čehož si je ostatně žalobkyně dobře vědoma, když žádá toliko bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy.17. Soudní dvůr EU ve věci Banco Espaňol (C-618/10 z 14. 6. 2012) uvedl, že směrnice 93/13 brání takové právní úpravě členského státu, která neumožňuje soudu, aby bez námitky podané spotřebitelem posoudil z úřední povinnosti v jakémkoli stadiu řízení zneužívající charakter klauzule o úrocích z prodlení obsažené ve smlouvě uzavřené mezi prodávajícím či poskytovatelem a spotřebitelem, a že také brání, aby soud při rozhodnutí o neplatnosti zneužívající klauzule doplnil uvedenou smlouvu tak, že změní obsah této klauzule. Tato možnost by totiž mohla přispět k eliminaci odrazujícího účinku pro prodávající a poskytovatele spočívající v tom, že se takové zneužívající klauzule vůči spotřebiteli jednoduše neuplatní.18. Právní předchůdkyně žalobkyně však žalovanému poskytla částku 30 000 Kč, přičemž žalovaný jí či žalobkyni dosud vrátil pouze částku 3 2