219 C 176/2025-41 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaném u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, Anonymizováno, , právnická osoba, .) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému dne 1. 12. 2023 poskytnut na jeho účet úvěr 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru 12 600,33 Kč a úrokem 887,67 Kč do 19. 5. 2024. Smlouva byla uzavřena po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně a prověření jeho úvěruschopnosti skrze lustrace v databázích CEE, ISIR, CRKI, BRKI, NRKI, EUCB. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni ani žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 5. 6. 2025, ničeho, přestože byl upomínán. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v poskytnutých a nevrácených prostředcích.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy, přestože byl řádně předvolán, nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila, odročení nežádala, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).3. Z předložených listin učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, včetně formuláře pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně Emma´s credit s.r.o. a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se naproti tomu zavázal uhradit právní předchůdkyni poskytnuté prostředky, úrok sjednaný v pevné výši 887,67 Kč a poplatek za poskytnutí 12 600,33 Kč v jedné splátce do 31. 12. 2023. Ve smlouvě bylo výslovně ujednáno, že žalovaný vystupuje jako spotřebitel.5. Z dodatku ke smlouvě o půjčce včetně formuláře pro informace o spotřebitelském úvěru za účelem sjednání nové smlouvy, kterou se mění způsob splácení, soud zjistil, tímto dodatkem byla splatnost odložena na den 19. 5. 2024, přičemž ke dni uzavření dodatku nesplacená jistina činila 29 959,78 Kč.6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 1. 12. 2023 na účet ve vlastnictví žalovaného částku 30 000 Kč, přičemž vlastnictví účtu bylo prokázáno potvrzením o vedení účtu.7. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 6. 2025, seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o tomto informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby žalobkyní upomenut dopisem odeslaným dne 25. 6. 2025 o zaplacení do tří dnů.8. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.12. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovaného lustrovala v příslušných registrech, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.13. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.14. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.15. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 30 000 Kč. Zároveň bylo dodatkem ke smlouvě prokázáno, že z dané částky zůstalo nesplaceno 29 959,78 Kč. Žalovaný zároveň netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil více, neuplatnil žádnou obranu. Jelikož se v tomto případě jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou se vztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. zákon speciální sloužící k ochraně spotřebitele, řídí se povinnost vydat bezdůvodné obohacení ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž pro zjištění skutečné výše bezdůvodného obohacení není nutný návrh na započtení ze strany žalovaného, jako je tomu v případě klasického bezdůvodného obohacení v režimu § 2993 o. z., ale soud k započtení přistupuje z úřední povinnosti, jak ostatně jednoznačně vyžaduje i judikatura ESD. V daném případě se tak žalovaný na úkor žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena ve smyslu § 1879 o. z., co do částky 29 959,78 Kč bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tedy částky 29 959,78 Kč představující nesplacenou jistinu, vydat. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o. z. Ve zbylém rozsahu, tedy co do částky 13 528,22 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, soud žalobu zamítl.16. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o. z. ve spojení s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení byl žalobkyni přiznán od 4. 7. 2025 v odpovídající sazbě. V případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti vydat bezdůvodné obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodn