19 C 92/2025-47 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 40 579 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 8. 4. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poukázala na bankovní účet žalovaného částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 052 Kč. Výše úroku byla sjednána na 78,1 % ročně. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 24 624 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou 13. splátky splatné dne 16. 5. 2025 po dobu 65 dnů, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 20. 7. 2025 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná nová jistina úvěru s přirostlými úroky částku 33 748,71 Kč. Žalobkyni vzniklo též právo na smluvní úrok z částky 28 271,04 Kč (původní dlužná jistina úvěru) od 22. 7. 2025 do zaplacení, a to ve výši 78,1 % ročně do 14. 8. 2025 v částce 1 408,08 Kč a od 15. 8. 2025 ve výši 12 % ročně, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 118 195 Kč. Dále žalobkyně uplatnila právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 998 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč, po zesplatnění úvěru též právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z nové dlužné jistiny úvěru od 22. 7. 2025 do podání žaloby ve výši 5 433,75 Kč a právo na zákonný úrok z prodlení od 22. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě informací získaných od žalovaného, dotazem do příslušných databází a z dalších zdrojů, jako například dokladů o příjmech a prohlášení žalovaného.2. Podáním ze dne 12. 2. 2026 (tj. před jednáním ve věci) vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 29 770 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 29 770 Kč ve výši 11,5 % ročně od 22. 7. 2025 do zaplacení, co do částky 5 433,75 Kč a co do úroku ve výši 78,1 % ročně z částky 28 271,04 Kč od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 ve výši 1 408,08 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 28 271,04 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 118 195 Kč.3. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 1, odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), nejprve řízení částečně zastavil. Předmětem řízení tak nadále bylo zaplacení částky 5 376 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 22. 7. 2025 do zaplacení.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:6. Ze smlouvy o úvěru, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, informace o klientovi, informace o vyplacení a dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 8. 4. 2025 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, jejž se žalovaný zavázal vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 2 052 Kč splatných 16. dne v každém kalendářním měsíci, a zaplatit úrok ve výši 78,1 % ročně. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 113,11 %. Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku, přičemž totožnost žalovaného byla ověřena pomocí kopie dokladu totožnosti a ověřovací sms zprávy ve výši 1 Kč, odeslané z účtu žalovaného č. , č. účtu, . Ve smlouvě bylo rovněž sjednáno právo žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty a účelně vynaložených nákladů vzniklých žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného. Z dokladu o vyplacení a výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že dne 8. 4. 2025 byla na účet žalovaného č. , č. účtu, převedena částka 30 000 Kč. V případě prodlení žalovaného se zaplacením splátky či její části o délce 65 dnů bylo sjednáno, že dojde k automatickému zesplatnění úvěru. Z karty klienta bylo zjištěno, jak žalovaný úvěr splácel, celkem žalobkyni uhradil 24 624 Kč. Ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že se jedná o spotřebitelský úvěr.7. Z formuláře hodnocení klienta, detailů úhrady z účtu a kopie dokladu totožnosti bylo zjištěno, že žalovaný před uzavřením smlouvy sdělil žalobkyni, že ze zaměstnání dosahuje čistého měsíčního příjmu ve výši 27 557 Kč. Ke své osobě uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání s maturitou, bydlí ve vlastním bydlení. Stran výdajů vycházela žalobkyně z výše životního minima, tedy částky 4 860 Kč a z výdaje 4 621 Kč na bydlení. Žalovaný nesdělil další příjmy či výdaje, žalobkyně počítala s celkovými výdaji 9 481 Kč, aniž by byly tyto údaje jakkoliv ověřovány. Žalobkyně si od žalovaného nechala doložit výpisy z účtu výši příjmu (průměrně 25 587 Kč), ohledně výdajů žalovaného nebyl předložen žádný doklad. V registru SOLUS neměl žalovaný žádný záznam.8. Z výzvy k zaplacení ze dne 16. 6. 2025 a výzvy k zaplacení ze dne 17. 7. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru s tím, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky po dobu 65 dnů, dojde v souladu s úvěrovou smlouvou k automatickému zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně sdělila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k jeho okamžitému zaplacení ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení. Z předžalobní výzvy a poštovního podacího archu vyplývá, že dne 8. 12. 2025 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 8. 4. 2025 k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy, podle které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky. Žalovaný žalobkyni zaplatil pouze 24 624 Kč, dluží tak žalobkyni částku 5 376 Kč.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Žalobkyně neprokázala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřila na základě dokladů od žalovaného, lustrací v příslušných databázích a z jiných zdrojů, k tvrzení však nepředložila prakticky žádné důkazy. I pokud by žalobkyně prokázala lustraci v příslušných registrech, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Žalobkyně vycháze