209 C 213/2025-49 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 12. 9. 2024, dne 13. 9. 2024, dne 19. 9. 2024 a dne 6. 11. 2024, vždy převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal žalobkyni úvěr splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr žalobkyně žalovanému poskytla na dobu neurčitou. Dle smlouvy měl žalovaný splácet každý měsíc úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, žalobkyně ho o zaplacení opakovaně upomínala, dne 14. 3. 2025 ho informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni 17. 3. 2025 a znovu ho vyzvala k úhradě. Do prodlení s úhradou dluhu se žalovaný dostal dne 18. 3. 2025. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje částku celkem 42 000 Kč sestávají se z nesplacené části jistiny ve výši 30 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč plus smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za dobu od 18. 3. 2025 do 19. 10. 2025 v kapitalizované výši 6 450 Kč. Žalobkyně také požaduje úroky z prodlení. Žalobkyně v žalobě ještě uvedla, že před podáním žaloby žalovaného k úhradě dluhu vyzvala, zaslala mu předžalobní výzvu, žalovaný na ni ale nereagoval. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, žalobkyně požádala, aby soud její nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Navrhla, aby soud za tímto účelem učinil dotaz na banku žalovaného, zda mu uvedených měsících byly tvrzené částky vyplaceny.2. Soud ve věci nařídil ústní jednání, ke kterému obě strany sporu předvolal. Žalobkyně se k jednání nedostavila, omluvila se, odkázala na žalobu a listinné důkazy s tím, že ani po podání žaloby na dluh nebylo nic uhrazeno. Žalovaný nejprve požádal o odročení z důvodu, že se přestěhoval, že nastoupil do nového zaměstnání a také, že pečuje o malé dítě. Poté, co mu soud sdělil, že jeho žádost o odročení nebyla shledána důvodnou, se z jednání omluvil a k žalobě se vyjádřil tak, že žalovanou částku v požadované výši neuznává, neboť půjčka mu byla poskytnuta v podstatně nižší částce a výše požadovaného příslušenství se mu jeví jako nepřiměřená.3. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Ještě před jednáním k návrhu žalobkyně učinil dotaz na banku žalovaného stran převodu tvrzených částek.4. Z listiny nazvané jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud nezjistil pro rozhodnutí ve věci žádné relevantní skutečnosti. Touto listinou se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by mezi účastníky tvrzený smluvní vztah vznikl, že by mezi nimi byla platně smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřena. Žalobkyně tak neprokázala, že by mezi účastníky byla dojednána tvrzená smluvní práva a smluvní povinnosti ohledně výše úvěru, sjednaných poplatků, úroků, doby splatnosti, či sankční ujednání.5. Je pravda, že z vyjádření žalovaného vyplynulo, že úvěr od žalobkyně čerpal. Ani on se však nevyjádřil k okolnostem uzavření smlouvy, či k jednotlivým ujednáním. Nevyjádřil se konkrétně ani ke svým majetkovým poměrům.6. Z potvrzení o provedených platbách z účtu společnosti , Jméno žalobkyně, . soud zjistil, že přes platební bránu , Anonymizováno, byly odeslány na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, dne 12. 9. 2024 částka 14 000 Kč, dne 13.9. 2024 částka 1 000 Kč, dne 19. 9. 2024 částka 5 000 Kč a dne 6. 11. 2024 částka 10 000 Kč.7. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 2. 1. 2026 soud zjistil, že žalovaný byl a je majitelem běžného účtu č. , č. účtu, a v měsíci září 2024 a listopadu 2024 pod VS , var. symbol, na tento byly připsány částky v celkové výši 30 000 Kč.8. Z listiny nazvané jako Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že dne 14. 3. 2025 došlo k zesplatnění jeho úvěru s tím, že celková dlužná částka činí 84 081 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě celé částky do tří dnů od doručení Zesplatnění.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 adresované žalovanému soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 9. 2024 k úhradě částky 92 681,52 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 10 240 Kč.10. Soud měl v úmyslu žalobkyni při prvním jednání ve věci poučit a vyzvat ji ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazů stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tím, že se k jednání nedostavila vědoma si důsledků, které takové její jednání může mít, si možnost být poučena soudem vzala.11. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že mezi ní a žalovaným byla uzavřena smlouva tvrzených parametrů. Žalovaný však v písemném vyjádření vznik smluvního vztahu mezi ním a žalobkyní potvrdil. Žalobkyně dále neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že před poskytnutím úvěru žalovanému řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Právě k doplnění konkrétních tvrzení k této otázce, neboť tato jsou v žalobě pouze obecná, a doplnění důkazů měl soud v úmyslu žalobkyni při prvním jednání ve věci po poučení vyzvat. Žalobkyně si nedostavením se k prvnímu jednání ve věci možnost být soudem poučena a vyzvána k doplnění vzala.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.14. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).15. V daném případě se, jak uvedeno výše, žalobkyni nepodařilo v řízení prokázat, že by řádně zkoumala, případně s péčí řádného hospodáře vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr řádně splatit, a proto na smlouvu účastníků je třeba nadále hledět jako na neplatnou. V takovém případě však nelze z titulu smlouvy přiznat jakékoli plnění.16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila převodem na jeho účet částku celkem 30 000 Kč, a nebylo prokázáno, že by tuto částku, či její část žalovaný žalobkyni uhradil.17. Podle § 2991 odst. 1 a 2 zákona o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. V daném případě tedy soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, pokud jde o částku 30 000 Kč, toto bezdůvodné obohacení dosud nevrátil, a poté co ho žalobkyně k úhradě dluhu vyzvala, se dostal do prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl zčásti, a to co do částky 30 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky ve smyslu § 1970 a násl. o. z., když úrok z prodlení žalobkyně požadovala v zákon