Žalobkyně se žalobou domáhala vůči žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, a to z titulu dlužného pojistného na základě pojistné smlouvy č. , hodnota, , jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění. Žalobu odůvodnila tím, že uvedenou smlouvou bylo mezi účastníky sjednáno uvedené pojištění s pojistným ve výši 2 877 Kč měsíčně. Žalovaná pojistné za období od 1. 11. 2024 do 1. 3. 2025 řádně neplatila, a to ani k opakovaným upomínkám žalobkyně, a dluží tak na pojistném částku 11 858 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 626 Kč z žalované částky za období od 2. 3. 2025 do 22. 4. 2026.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, stejně tak se nevyjádřila ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byla poučena, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě předložených listinných důkazů.3. Soud ve věci provedl dokazování pojistnou smlouvou č. , hodnota, , pojistnými podmínkami, modelací pojistné smlouvy, bilancí pojistné smlouvy, pojistkou k pojistné smlouvě, upomínkami, oznámením o ukončení pojistné smlouvy a předžalobní upomínkou ze dne 25. 6. 2025 vč. dokladu o odeslání. Na základě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, dle něhož účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu – Rizikové životní pojištění FLEXI, měsíční pojistné činilo částku 2 877 Kč. Žalovaná nezaplatila pojistné za období od 1. 11. 2024 do 1. 3. 2025, žalobkyni tak vůči žalované vznikl nárok na zaplacení dlužného pojistného. Ke dni 1. 3. 2025 došlo k ukončení pojistné smlouvy, o čemž byla žalovaná informována. Žalobkyně žalovanou o úhradu dlužné částky opakovaně upomínala.4. Podle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č. 351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. V daném případě soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že účastníci spolu platně uzavřeli pojistnou smlouvu o rizikovém životním pojištění a že žalobkyni vznikl nárok na úhradu pojistného za dobu trvání této smlouvy. Bylo prokázáno, že žalované vznikl dluh na tomto pojistném, požadovaná výše poměrně odpovídá sjednanému pojistnému. Soud žalobkyni zároveň přiznal i příslušenství žalované pohledávky, a to úrok z prodlení v zákonné výši v souladu s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 11 858 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.