219 C 38/2026-34 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že se žalovanou uzavřela dne 4. 6. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr vrátit v pravidelných měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání, přičemž byla uzavřena vyplněním žádosti žalované a následným potvrzením ze strany žalobkyně, která žalované zaslala unikátní číselný kód, po jehož zadání do systému byly žalované převedeny peněžní prostředky na její bankovní účet. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky splatné dne 4. 7. 2024, na úhradu dluhu nezaplatila ničeho, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 5. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 9. 2024 do 18. 1. 2026 ve výši 7 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč. Úvěruschopnost žalované byla ověřována prostřednictvím systému „Kontomatik,“ který umožňuje přístup žalobkyně k bankovním údajům žalované, a dále byla žalovaná lustrována v příslušných databázích.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání se, ač řádně předvolána, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobkyně (pod předchozím názvem , Jméno žalobkyně, .) a žalovaná uzavřely dne 04. 06. 2024 smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 15 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr, a to na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy ke 4. dni v měsíci spolu s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 5 512 %. Z potvrzení o schválení úvěru vyplývá, že první splátka úvěru ve výši 5 901,63 Kč byla splatná dne 4. 7. 2024. Ve smlouvě byla sjednána povinnost zaplatit v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení. Dle sazebníku poplatků, který je nedílnou součástí smlouvy, byla sjednána povinnost zaplatit v případě prodlení náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to 150 Kč v případě 3 dnů po splatnosti, 500 Kč v případě 7 dnů po splatnosti, 500 Kč v případě 14 dnů po splatnosti, 200 Kč v případě 20 dnů po splatnosti a 100 Kč v případě 25 dnů po splatnosti, přičemž částky se sčítají. Kopie dokladu totožnosti prokazuje totožnost žalované. Z dokumentu označeného jako „proces žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, jakým způsobem probíhá registrace a následně uzavření smlouvy na internetových stránkách žalobkyně.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně převedla dne 4. 6. 2024 na účet žalované částku 15 000 Kč. Žalovaná netvrdila, a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyni cokoliv zaplatila. Zesplatnění úvěru bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 5. 9. 2024 odeslaným téhož dne.6. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalované dne 6. 1. 2026, přičemž ve výzvě byla určena lhůta k zaplacení do 7 dnů od odeslání výzvy.7. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované prostřednictvím systému „Kontomatik,“ z jehož výpisu bylo zjištěno, že vychází z pohybů na účtu žalované a z náhledu do některých databází (SOLUS, Cribis, Justice CZ). V pohybech účtu z doby, kdy byla uzavřena smlouva, je přitom evidováno mimo jiné několik plateb úvěrovým společnostem (např. , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, .cz). Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by žalobkyně zjišťovala a ověřovala celkové příjmy a životní výdaje a celkovou finanční situaci žalované.8. Z přehledu řízení vedených pro žalovanou u zdejšího soudu pak vyplývá, že žalovaná byla žalována od roku 2018 až dosud, již v 8 řízeních o zaplacení peněžité částky (včetně několika úvěrových společností) a bylo vůči ní zahájeno 6 exekucí. I tato skutečnost jasně dokládá, že proces ověřování úvěruschopnosti žalované v předmětnou dobu nebyl ze strany žalobkyně dostatečný.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 4. 6. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem v pravidelných měsíčních splátkách. Součástí smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Žalovaná žalobkyni ničeho nezaplatila, a proto žalobkyně přistoupila ke dni 5. 9. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaná tak dluží žalobkyni jistinu ve výši 15 000 Kč, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky od 6. 9. 2024 do 18. 1. 2026 ve výši 7 500 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 450 Kč.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Jelikož žalovaná uzavřela smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení její osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu zákona o spotřebitelském úvěru. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Z provedených důkazů nebylo zjištěno, že by žalobkyně skutečně řádně ověřovala, že by před poskytnutím úvěru s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných registrech a k posouzení úvěruschopnosti použila systém „Kontomatik,“ který vychází z pohybů na účtu žalované a z náhledu do některých databází. Žalobkyně tvrdila, že zjistila příjmy žalované ve výši 32 000 Kč (ve výpisech z účtu se skutečně objevují příchozí platby ve výši přibližně odpovídající této částce, není však zřejmé, zda jde o mzdu či jiný pravidelný příjem) a výdaje ve výši 10 000 Kč, žádné důkazy k prokázání těchto tvrzení však nepředložila, zejména tedy nijak neověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované. Je přitom třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření jeho příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost, samotné výpisy z účtu nemohou dostatečně prokázat finanční situaci žalované. Z výpisu transakcí na účtu žalované navíc bylo patrné, že žalovaná měla v době uzavření smlouvy více závazků u úvěrových společností, přičemž z transakcí nebylo patrné, že by je již splatila.15. Soud při jednání poučil žalobkyni ve