219 C 6/2026-40 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, .) a žalovaným byla dne 16. 4. 2025 uzavřena smlouva, jejímž účelem bylo prodloužení splatnosti předchozí spotřebitelské smlouvy o úvěru ze dne 17. 3. 2025 a která předchozí smlouvu zcela nahradila. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit do 16. 5. 2025. Žalovaný však nevrátil žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho, dluží proto jistinu ve výši 30 000 Kč, sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 800 Kč, úrok ve výši 900 Kč, úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od 17. 5. 2025 do 22. 12. 2025 ve výši 6 600 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky po registraci žalovaného na webových stránkách právní předchůdkyně žalobkyně a pomocí unikátního elektronického kódu zaslaného prostřednictvím SMS zprávy. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím výpisů z účtu. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný při jednání soudu uvedl, že své závazky nebyl schopen uhradit, neboť kvůli problémům v zaměstnání neměl práci, a také z osobních důvodů, protože mu zemřela matka. Začal podnikat a je toho názoru, že bude schopen dluh uhradit ve 4 měsíčních splátkách po přibližně 10 000 Kč.3. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, /dále jen „o.s.ř.“/).4. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, včetně předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaný uzavřeli dne 16. 4. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v pevné výši 900 Kč (36,5 % ročně) a poplatek za úvěr ve výši 10 800 Kč, a to do 16. 5. 2025. Ve smlouvě bylo sjednáno, že jejím účelem je prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru žalovaného, který mu byl úvěrujícím poskytnut na základě smlouvy č. , hodnota, . Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 5 395,58 % !!! Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uvedl jako hlavní zdroj příjmu zaměstnání na plný pracovní úvazek, jeho čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč.6. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 17. 2. 2025 na účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč. Z přehledu plateb na účtu vedeném na jméno žalovaného soud zjistil, že dne 24. 9. 2024 byla právní předchůdkyní žalobkyně převedena na tento účet částka 30 000 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , datum, ze dne 20. 7. 2025 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, . na společnost , právnická osoba, Ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , Anonymizováno, ze dne 24. 7. 2025 včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni. Z výzvy ze dne 14. 8. 2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl o postoupení informován. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 27. 8. 2025.8. Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru skutečně ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet, vycházela pouze z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem, spadá právní vztah pod úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi právním předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření spotřebitelské úvěrové smlouvy, podle které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úroky a sjednanou smluvní pokutou. Žalovaný žalobkyni ani její právní předchůdkyni ničeho nezaplatil, dluží tak žalobkyni částku 48 300 Kč.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisy z účtu, případně dalšími doklady, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila., a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Je třeba zkoumat celkovou finanční situaci spotřebitele prostřednictvím zjištění a ověření příjmů, výdajů, závazků a dalších faktorů ovlivňujících úvěruschopnost.15. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a § 120 o.s.ř. ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.16. Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.17. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla na jeho účet částku 30 000 K