219 C 62/2026-59 – Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 23 121,81 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 12. 3. 2025 prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr do výše 20 400 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal úvěr vrátit v pravidelných denních splátkách. Úvěr byl vyplácen na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , a to dne 12. 3. 2025 ve výši 10 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 11. 4. 2025. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou splátek, a proto žalobkyně dne 11. 7. 2025 smlouvu emailem vypověděla. Žalovaný dluží žalobkyni jistinu ve výši 10 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše ve výši 199 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené částky jistiny ve výši 12 750,49 Kč, sjednaný poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 7,32 Kč a sjednaný poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů uvedených žalovaným a lustrací v příslušných databázích, a to podle interní metodiky schválené ČNB. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se, ač byl řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád /dále jen „o. s. ř.“/).3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru „, Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne 12. 3. 2025 včetně všeobecných obchodních podmínek, informace pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů a splátkového kalendáře soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 20 400 Kč („kreditní rámec“), který byl žalovaný oprávněn čerpat i opakovaně, přičemž jednotlivá tranše nesměla přesáhnout maximální výši částky k čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách se splatností první denní splátky 30. den následující po dni vyplacení příslušné tranše a dále vždy 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. První splátka byla splatná dne 11. 4. 2025. Roční procentní sazba nákladů v případě čerpání celého kreditního rámce byla stanovena na 2 210,82 %, úroková sazba byla stanovena na 1,066 % denně s tím, že smluvní úrok je vypočítáván denně z nesplacené jistiny snížené o nesplacenou část již vypočtených denních splátek jistiny z předchozích dní až do úplného zaplacení úvěru a je splatný společně s denní splátkou jistiny. První splátka byla splatná dne 3. 5. 2025. Ve smlouvě se žalovaný dále zavázal zaplatit poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky úvěru, poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši 3,66 Kč denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní a poplatek za službu „Presto“ ve výši 165 Kč za expresní vyplacení tranše. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. předpisu denních splátek vyplývá předepsaná výše jednotlivých plateb jistiny, úroku a poplatků, počínaje dnem 13. 3. 2025 až do 4. 9. 2026 (předpokládaný konec kreditního rámce). Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalovaného prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet žalovaného.5. Z dokumentu nazvaného „údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru“ a dokumentu nazvaného „informace o zprostředkovateli“ soud zjistil, že žalobkyně je nebankovním subjektem poskytujícím bezúčelové spotřebitelské úvěry, přičemž spotřebitel je kromě jistiny zavázán platit smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a poplatky za případně sjednané doplňkové služby, výše úrokové sazby je stanovena na 1,066 % denně, výše roční procentní sazby nákladů na 2 210,82 % ročně!!!6. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 12. 3. 2025 byla na účet č. , č. účtu, převedena částka 10 000 Kč.7. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, výpisu „BankID“ a dokumentu „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím tvrzení žalovaného o výši jeho příjmů a výdajů, přičemž žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 77 480 Kč, výdaje na bydlení ve výši 6 700 Kč měsíčně, výdaje na půjčky ve výši 10 000 Kč měsíčně a ostatní výdaje ve výši 13 000 Kč, žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem ve výši 33 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije ve společné domácnosti s jedním dalším členem domácnosti s příjmem. Žalobkyně ověřovala příjem žalovaného prostřednictvím náhledu na příjmové transakce na jeho bankovním účtu. Jiné důkazy prokazující posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila.8. Z výzvy ze dne 7. 11. 2025 odeslané emailem vyplývá, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu a přistoupila k zesplatnění úvěru. Předžalobní výzva ve spojení s potvrzením o podání zásilky prokazuje odeslání předžalobní výzvy žalovanému, a to dne 5. 11. 2025.9. Z výpisu systému ARAD České národní banky soud zjistil, že průměrná výše úrokových sazeb u nových korunových kontokorentních a revolvingových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v České republice ke dni 31. 3. 2025 činila 14,82 % ročně, ke dni 30. 4. 2025 pak 14,67 % ročně.10. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 12. 3. 2025 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvním úrokem, poplatkem za vyplacení tranše a poplatky za doplňkové služby. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.14. Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalované úvěr splácet. V tomto směru pouze uvedla, že žalovanou lustrovala v příslušných databázích, k tvrzení však žádné důkazy k prokázání nepředložila, a i pokud by takový proces prokázala, nejednalo by se o dostatečnou aktivitu ze strany úvěrujícího k zjištění, zda spotřebitel schopný splácet je či není. Zároveň vycházela z údajů uvedených žalovanou, aniž by tyto úda