223 C 151/2025-77 — Okresní soud v Kladně

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanými uzavřela dne , datum, dohodu o uznání a splácení dluhu, na jejímž základě měli žalovaní společně zaplatit žalobkyni za období od , datum, do , datum, částku , částka, za užívání pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , parc. č. , Anonymizováno, parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, , k.ú. , adresa, (dále jen „nemovitost“). Žalovaní uznali dluh co do důvodu a výše a zavázali se jej uhradit ve sjednaných splátkách. Současně bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaných s úhradou kterékoli splátky se stává splatným celý dluh. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dosud však žalovaní uhradili pouze první splátku ve výši , částka, . Žalobkyně tak po žalovaný požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a zákonného úroku z prodlení. Žalovaní dlužnou částku neuhradili, ač k tomu byli před podáním žaloby vyzváni.2. Žalovaní uznali svůj dluh co do částky , částka, , se zaplacením smluvní pokuty a úroku z prodlení nesouhlasili. Uvedli, že jsou oba evidovaní na úřadu práce, pobírají dávky v hmotné nouzi a jsou schopni dluh splácet ve splátkách po , částka, měsíčně.3. V průběhu prvního jednání vzala žalobkyně žalobu co do smluvní pokuty ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení zpět. Žalovaní s částečným zpětvzetím žaloby vyslovili souhlas, proto soud postupoval podle § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) a řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.5. Z dohody o uznání a splácení dluhu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaní v písemné formě prohlásili, že užívali nemovitost v období od , datum, do , datum, , aniž by za užívání řádně platili měsíční úhradu ve výši , částka, měsíčně. Současně žalovaní výslovně svůj dluh uznali co do důvodu (bezdůvodné obohacení) a výše (, částka, ). Dlužnou částku se zavázali uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, do , datum, dle připojeného splátkového kalendáře s tím, že v případě vzniku prodlení s úhradou kterékoli splátky se automaticky v den vzniku takového prodlení stává splatným celý dluh. Podpisy žalovaných jsou úředně ověřeny.6. Z přehledu plateb a vydaných faktur bylo zjištěno, že žalovaní zaplatili jednu splátku ve výši , částka, .7. Z dohody o užívání společné nemovité věci ze dne , datum, bylo zjištěno, že se žalobkyně a žalovaní dohodli, že žalovaní budou celou nemovitost dlouhodobě užívat za účelem bydlení nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a žalovaní se zavázali za užívání nemovitosti platit žalobkyni počínaje dnem , datum, částku , částka, měsíčně. Z dohody o užívání společné nemovité věci ze dne , datum, bylo zjištěno, že se tato částka s platností od , datum, zvýšila na , částka, měsíčně.8. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, bylo zjištěno, že v katastru nemovitostí bylo k tomuto dni evidováno mimo jiné vlastnické právo žalovaného ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/6, vlastnické právo žalované ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/10 a vlastnické právo žalobkyně ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 28/60.9. Z předžalobní výzvy a podacího archu bylo zjištěno, že žalobkyně dne , datum, vyzvala žalované k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy.10. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaní nemovitost užívali v období od , datum, do , datum, bez právního titulu nad rámec svých spoluvlastnických podílů. Dne , datum, uznali svůj dluh z titulu bezdůvodného obohacení ve výši , částka, a zavázali se jej hradit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Zaplatili však pouze první splátku, druhou splátku splatnou ke dni , datum, již nezaplatili, čímž se stal splatným celý dluh. Žalobkyně před podáním žaloby marně vyzývala žalované k úhradě dlužné částky.11. Po právní stránce byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“).12. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výše úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je aktuálně nařízení vlády č. 351/2013 Sb.15. Dle komentářové literatury je uznání dluhu, spolu se smluvní pokutou, způsobem utvrzení dluhu. Uznání dluhu není právním titulem vzniku dalšího (vedlejšího) závazku vedle závazku původního. Existující dluh se jím utvrzuje, nezpůsobuje však jeho zánik. Uznáním se nemění právní důvod dluhu. Důsledkem uznání dluhu písemným prohlášením dlužníka je vyvratitelná právní domněnka, že dluh v době uznání v uznaném rozsahu trval. Toto hmotněprávní ustanovení má vazbu na procesní ustanovení § 133 o. s. ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka. Věřitel tak nemusí dokazovat ani vznik dluhu (argumentovat smlouvou nebo jinou právní skutečností zakládající závazek), ani jeho rozsah v době uznání. Důkazní břemeno se přesouvá na dlužníka, který musí prokázat, že dluh vůbec nevznikl, nebo že byl splněn či zanikl z jiného důvodu.16. Podle ustanovení § 132 o. s. ř. soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.17. Při uvedeném způsobu hodnocení v řízení provedených důkazů a přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo včetně tvrzení účastníků, soud dospěl stran posouzení právního jednání žalovaných spočívajícího v písemném uznání dluhu vůči žalobkyni v částce , částka, k závěru, že právní jednání žalovaných splňuje všechny zákonem požadované náležitosti uznání dluhu dle ustanovení § 2053 o. z. Uznání dluhu bylo učiněno písemně a podpisy žalovaných byly úředně ověřeny, zcela pregnantně byl rovněž označen důvod dluhu, a to bezdůvodné obohacení za užívání nemovitosti v období od , datum, do , datum, a dále byla řádně vyčíslena výše dluhu. Uznání dluhu má tedy za následek existenci vyvratitelné domněnky, že dluh v době uznání trval. S ohledem na uvedené tížilo ve věci důkazní břemeno žalované, kteří by, aby byli ve sporu úspěšní, museli prokázat, že dluh vůbec nevznikl nebo že zanikl (splněním či z jiného právního důvodu). O tom soud žalované řádně poučil. Žalovaní však uvedené skutečnosti netvrdili a svůj dluh ve výši , částka, , tj. v uznané výši po odečtení jedné zaplacené splátky, před soudem nerozporovali. Vedle jistiny dluhu má dále žalobkyně dle § 1970 o. z. s ohledem na prodlení žalovaných se zaplacením dlužné částky právo na úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to po zesplatnění dluhu v důsledku prodlení s úhradou splátky od , datum, do zaplacení.18. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě v rozsahu po částečném zpětvzetí zcela vyhověl. Povinnost k plnění byla dle § 160 odst. 1 věty druhé za středníkem o. s. ř. k žádosti žalovaných stanovena ve splátkách po , částka, měsíčně. Soud má za to, že výše stanovených splátek je adekvátní jak s ohledem na poměry žalovaných, kteří jsou odkázáni na dávky hmotné nouze, tak na oprávněné zájmy žalobkyně. Pokud žalovaní nezaplatí řádně a včas byť jen jedinou ze splátek, stane se splatnou naráz celá jistina.19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu těchto nákladů, neboť procesní úspěch žalobkyně a žalovaných v řízení je v zásadě stejný, resp. rozdíl mezi nimi je pouze nepatrný. Zavinění částečného zastavení řízení v důsledku částečného zpětvzetí žaloby je nutno přičíst k tíži žalobkyně.